Zkušení kapitáni, pozor! Tyhle vody budete chtít pokořit

Posouvat vlastní hranice, vyzývat sám sebe k větším výkonům a objevovat nová teritoria k jachtingu odjakživa patřilo. Vyberte si svůj příští cíl pro plavbu z lokalit, které otestují váš kapitánský um stejně jako výdrž a odhodlání vaší posádky. V rozumné a bezpečné míře samozřejmě.  

Následující destinace si zamilujete právě pro jejich náročnost, umí totiž vyškolit i ostřílené mořské vlky. Doporučujeme do nich nejdřív vyplout s jiným kapitánem jako člen posádky a plavbu v náročnějších podmínkách si „osahat“. Tak břímě veškeré zodpovědnosti neleží na vašich bedrech a můžete se od zkušenějšího kolegy učit.  

Bretaň je známá divokou krajinou, starými městy, ciderem a skvělými podmínkami pro jachting. První volbou jachtařů bývá obvykle severní Bretaň, konkrétně proslulý přístav Saint Malo, který je rodištěm slavných francouzských mořeplavců a jednou ze vstupních ran do Lamanšského průlivu jak pro námořníky, tak pro vytrvalostní plavce. Lamanšský průliv je koneckonců jedna z met, na kterou se dříve či později bude chtít dostat skoro každý zkušenější kapitán, a pokud máte rádi velké vlny, bude vás bavit. Dnes vás ale nasměrujeme do jižní Bretaně. Pro první náročný jachting je jako dělaná. 

Pobřeží jižní Bretaně je skalnaté a členité, řada podvodních skalisek tu trčí nad hladinu, řada naopak ne. Bohužel, ne všechna jsou značená. Zdejší vody vás také překvapí svými proudy a značným rozdílem hladin při přílivu a odlivu, se kterým se ve Středozemním nebo Baltském moři nesetkáte. Relativně chráněné zálivy Quiberon a Morbihan a okolí přilehlých ostrovů jsou ideální pro první zkušenost s Bretaní. Zkusit můžete například trasu La-Trinité-Sur-Mer – Les Glénan – Groix – Hoëdic – Ile aux Moines – Houat – La-Trinité-Sur-Mer. Provede vás po malebných přístavech, ke kterým vedou přiměřeně náročné svižně napluté námořní míle.  

Baltské moře jako by chtělo dělat všechno přesně naopak než to Středozemní, které má mezi jachtaři pověst relativně klidného bezpečného rybníčku. Balt je studený, proslulý silnými větry a velkými vlnami, které otestují odhodlání a žaludky i zkušených námořníků. Kdo se na něm ale plavil, navždy si ho zamiloval, možná i proto, že z vás udělá ještě lepšího jachtaře. Nováčci se v boji s větrem naučí trimovat plachty a navigátoři nezůstanou chvíli v klidu kvůli množství záludných mělčin a překážek ve vodě. Zas je třeba říct, že lodní infrastruktura a značení tu nemají chybu. Sami máme pro Balt velkou slabost, proto vám doporučíme jednu skvělou sportovní trasu z Německa do Švédska a Dánska.  

Středozemní moře je ze severu lemované pohořími a z jihu africkými pouštěmi. Rozdíly teplot mezi mořem a pevninou a střety oblastí tlakové níže a výše tu vytváří známé sezónní větry, které se silou hurikánu terorizují moře i přístavy. O všech 7 nejčastějších středomořských větrech jsme vám tady v magazínu už dopodrobna psali. Při plné síle umí být nebezpečné, i když jste uvázaní v marině, a proto vám nedoporučujeme zkoušet na ně plout. Lhali bychom ale, kdybychom nepřiznali, že za jistých okolností je zkušené posádky mohou využít (a využívají) jako akcelerační vítr pro sportovní plavby. Konkrétně jde o tyhle větry a oblasti:     

Egejské moře každý rok pravidelně navštíví tramontana a meltemi. Často zaměňují, protože jsou oba studené a vanou ze severu. Zkušení jachtaři na slabší meltemi a tramontanu vyplouvají a využívají ji jako pohon při plavbách na jih. Musí ale počítat s tím, že oba větry dokážou stísněné Egejské moře nehezky rozhoupat a kvůli členitému pobřeží a množství ostrůvků musí počítat i s tryskami. Meltemi navíc často doprovází swell (série několika vln v pravidelných rozestupech, které vznikají v oceánu, kde se v určité frekvenci přesouvají k pobřeží, o mělké dno nebo jinou překážku se pak zvedají a začínají lámat). Pokud se vám nepodaří najít dostatečné chráněné kotviště na závětrné straně pevniny nebo ostrovu, kotvení si příliš neužijete.  

Mistrál je studený vítr, který vzniká v zimě a brzy na jaře v Biskajském zálivu a pak přes Francii vtrhne do Středozemního moře. V některých oblastech může dosahovat síly až 12 stupňů Beauforta (180 km/h). Nejsilnější je na pevnině a ve Lvím zálivu u Azurového pobřeží. Cestou přes moře postupně ztrácí svou sílu, přesto jde znát až na západním pobřeží Itálie. Zkušeným posádkám může mistrál o síle do 4 až 5 stupňů Beauforta pomoct při plavbě. Od Marseille se totiž mistrál působením italské cyklóny točí na St. Tropez a dál na Korsiku a Sardinii a poskytuje stabilní zadní a zadoboční vítr bez poryvů. Někteří kapitáni si jím pomáhají při plavbě na jih na Baleáry. 

Jugo, někdy také sirocco, je teplý a vlhký vítr, který vzniká nad Saharou a vane z jihu až jihovýchodu přes Středozemní moře do Evropy. Nejvíc znát je proto na moři, kde při menší intenzitě může posloužit jako superpohon, při vyšší intenzitě ale dělá velké vlny a žene loď na pevninu, což může být problém při kotvení.

Kanárské ostrovy jsou asi nejlepším místem, kde si poprvé vyzkoušet oceánský jachting. Vzdálenosti mezi ostrovy jsou totiž celkem krátké a kotviště jsou dobře chráněná proti swellu. Zdejší vody jsou jachtaři dobře probádané a najdete fůry vyzkoušených tras, kterými se můžete inspirovat. Dvě trasy jsou obsažené i v souhrnném článku o jachtingu na Kanárských ostrovech.    

O Kapverdách se toho na druhou stranu v jachtařských průvodcích tolik nedozvíte, i když se dostupností a krásou vyrovnají Kanárům a možná je v něčem převyšují. Někdo dokonce říká, že jsou jako Karibik, jen nezničené turismem. Ostrovy jsou ve srovnání s Kanárami menší, méně obydlené a méně pompézní a vzdálenosti mezi ostrovy jsou delší. Kapverdy si proto zaručeně užjití zkušené posádky, které stojí o oceánský jachting, soukromí a klid od turistů.       

Ultimátní výzvu pro všechny opravdu sebevědomé kapitány představuje plavba plachetnicí přes Atlantický oceán. Ti většinou volí přeplavbu z Evropy buď přes Azory do Miami, nebo přes Kanáry a Kapverdy do Karibiku. U obou tras je potřeba se pečlivě připravit na několikatýdenní pobyt na lodi, na které musíte vézt dostatek zásob, hlavně vody, a veškeré vybavení hned od začátku. Většina posádek se na plavbu vydává mezi říjnem a únorem, kdy je menší pravděpodobnost výskytu hurikánů v karibské oblasti. Oceánský jachting má svá specifika a úskalí pro jachty i velké nákladní lodě. Hezky o tom v rozhovoru mluvil kapitán Luboš Plamitzer. Ročně ale Atlantik přepluje okolo 2 500 plachetnic, takže zas tak nemožný cíl to není. 

Nakonec zmíníme jachting v Karibiku. Pokud tu zrovna neřádí hurikán, jsou tyrkysově zbarvené vody poklidné a průzračné. Karibik je vskutku snovou dovolenkovou destinací ve všech ohledech. Náročnou tuhle destinaci dělá nedostatečná jachtařská infrastruktura a především malé množství signálních světel. I proto je plavba povolená jen ve dne. Čeho tu naopak je až dost, jsou skaliska a útesy, které jsou, když máte štěstí, značené dřevěnými kůly. V oblasti korálových útesů se navíc nedá věřit mapám, a to ani papírovým, ani elektronickým. Doporučujeme tudy plout, když je slunce vysoko, na příď postavit někoho z posádky a nechat ho kontrolovat hloubku a překážky. 

Díky tomu všemu ale Karibik nabízí možnost vrátit se k základům a samotným kořenům mořeplavectví. Ověřit si vlastní kapitánské dovednosti a ostražitost. Odměnou vám budou osobité ostrovy s bujnou florou a faunou, pestrou kulturou a gastronomií a samozřejmě taky rum z místní produkce.   

Možná vás překvapíme, ale kvůli troše dobrodružství není potřeba opouštět bezpečné oblasti, které jste si ještě loni užívali jako zelenáči. Zvednou laťku kapitánských dovedností můžete noční plavbou, která prověří váš orientační smysl. Zabrat vám dá i nonstop plavba, například přeplavba z Chorvatska do Řecka s minimem, nebo dokonce žádnými zastávkami. Obě tyhle varianty mají výhodu v tom, že se kdykoli můžete celkem rychle dostat k pevnině v případě, že jste přecenili schopnosti posádky. Samotáři mohou vyzkoušet takzvanou nezávislou plavbu, při které se týden vyhýbáte marínám a lidem a musíte si vystačit se zásobami na lodi.