Větry v Atlantickém oceánu

Atlantik je obrovské těleso vody, na kterém se během roku opakují nejrůznější větrné vzorce. Jejich směr a sílu do velké míry určují změny teploty nad vodou i nad pevninou, konkrétní místa (tropické oblasti, rovník, zemské póly), rotace Země nebo tlakové výše a níže. Pravidelně se opakující větry nebo situace na konkrétních místech znali a využívali už dávní mořeplavci, kteří neměli k dispozici moderní elektronické přístroje, rádio, navigaci, GPS, satelitní snímky ani předpověď počasí. Museli si vystačit se svými znalostmi, pozorováním, kompasem, sextantem, hvězdami a nebeskými tělesy a papírovými mapami.

Dějiny navigace se začaly psát už v dobách Féničanů, Řeků, Vikingů, Arabů, Peršanů a původních obyvatelů ostrovů v Oceánii, když se tito první námořníci vydávali na moře objevovat nové země. Pokud byla na dohled pevnina, bylo možné se orientovat podle majáků a význačných prvků v krajině. S rozvojem mořeplavby, ať už při objevování nových zemí nebo při transportaci zboží, se k astronavigaci přidalo také používání astrolábu, sextantu a kompasu. V neposlední řadě také dobře sloužila znalost větrů, které foukají v Atlantickém oceánu a které mohou plavbu urychlit nebo naopak zkomplikovat. Podobně jako převládající proudy. Pokud se chcete i vy stát ostříleným mořským vlkem, naučte se, jak vyčíst počasí z mraků.

Pasáty patří mezi opakující se vzorec větrů, které foukají od východu v tropických oblastech Atlantského oceánu. Největší intenzity dosahují v oblasti rovníku a směrem k subtropickým končinám postupně slábnou. Masa vzduchu se u pasátů dává do pohybu z oblastí vysokého tlaku do oblastí s nízkým tlakem. Tyto větry jsou typické především pro letní měsíce, v zimě tak časté nejsou. Setkáte se s nimi zhruba do 30 stupňů od rovníku na sever i na jih.

Pasáty jsou středně silné větry, které vanou průměrnou rychlostí kolem 20 km za hodinu. Vzhledem k tomu, že nejsou nijak zásadně bouřlivé a nebezpečné, naopak hlavně v létě jsou stabilní a spolehlivé, vede přes ně řada důležitých námořních obchodních cest, které využívali námořníci a obchodníci už od počátků zámořských cest. Právě díky pasátům bylo možné se přeplavit přes Atlantický oceán do Ameriky. První mapa pasátů a monzunů vznikla už v roce 1686 a jejím autorem byl Edmund Halley, který ji zpracoval na základě dat nasbíraných britskými komerčními námořníky.

Západní větry – adrenalinová jízda pro pokročilé jachtaře

Pás západních větrů nebo také pás protiobchodních větrů, které pravidelně foukají v mírných zeměpisných šířkách Atlantiku. Jejich pohyb je způsobený rotací Země a systémy nízkého a vysokého tlaku. U západních větrů funguje pravidlo, že čím jsou vrstvy vzduchových hmot vyšší, tím silnější je samotný vítr i poryvy. Západní větry mají řadu pravidelně se opakujících meteorologických vzorců v severní části Atlantického oceánu, například bouří, které do Evropy a Severní Ameriky přinášejí dešťové a sněhové přeháňky.

Pokud patříte mezi zkušené mořeplavce, díky západním větrům zažijete v Severním Atlantiku pořádnou dávku adrenalinu. Plavba v Atlantiku vyžaduje mnohem více zkušeností a znalostí než pohodový jachting na Jadranu. Pokud už důvěrně znáte všechny typy větrů na Jadranu, můžete se směle vydat za dobrodružstvím na oceán.

Za zaoceánským jachtingem vyrazte na Kanáry, které patří mezi oblíbené destinace mezi pokročilejšími jachtaři. Ostrovy věčného jara nabízejí kromě dynamického jachtingu také velmi dobrou jachtařskou infrastrukturu, bezpečná kotviště a přístavy u břehů jednotlivých ostrovů i nádhernou přírodu a řadu turistických atrakcí.

Jak už napovídá název, polární větry jsou meteorologický vzorec, který se opakuje v polárních oblastech Atlantského oceánu a vítr při něm vane z východu. Hnacím motorem východních polárních větrů jsou teplotní rozdíly mezi studeným polárním vzduchem a teplejším vzduchem v nižších zeměpisných šířkách směrem k rovníku. Největší intenzity dosahují východní polární větry v zimním období, kdy je rozdíl teplot největší. Na rozdíl od pasátů a západních větrů jsou slabší a méně stálé.

Polární východní větry hrají klíčovou roli při utváření polárních ledovců a zásadním způsobem se podílejí na cirkulaci oceánský proudů, jako je například Golfský proud. Ten vzniká díky tomu, že polární větry vanoucí z východu na západ vytlačují studený vzduch a led od pólů k teplejším místům v zeměpisných šířkách kolem rovníku.

Monsuny – připravte se na období dešťů

Monsuny patří mezi další sezónní větry v Atlantickém oceánu. Nejčastěji se s nimi setkáte na západním pobřeží Afriky a Arabského moře, ale objevují se i v dalších oblastech. Jedná se o větry typické pro letní měsíce, během kterých se z oceánů odpařuje teplý a vlhký vzduch. Ve chvíli, kdy se setká s chladným a suchým vzduchem z pevniny, zvýší se sílá větru a zkondenzovaný vzduch způsobuje velmi silné deště.

Monzunové období funguje podobně jako roční období (což je také doslovný překlad arabského slova mausim, ze kterého je název monzun odvozený). V různých částech světa přicházejí v různá období a proto je před plavbou vhodné si zjistit, kdy se ve vámi vybrané jachtařské destinaci monzuny vyskytují. Obvykle se monzuny dělí na letní a zimní, které se pravidelně střídají. V tropických a subtropických oblastech jsou monzuny důsledkem pravidelného proudění vzduchu, které dvakrát do roka změní svůj směr (podle meteorologické definice se vítr musí otočit alespoň o 120 stupňů).

Hurikány – ničivá síla větru

Hurikány jsou velmi silné tropické bouře (tropické cyklony), které mají svůj původ v teplé oceánské vodě. Pro jejich vznik je nutné, aby měla oceánská voda alespoň 26 stupňů Celsia minimálně 50 metrů do hloubky pod hladinou. Proto jsou hurikány doménou výhradně tropů, kde takové podmínky panují, ačkoli nejsou typické přímo pro rovníkové oblasti. Hurikán je tlaková níže ve tvaru víru o velikosti od 100 do 2 000 kilometrů, v jehož prostředku je typické oko hurikánu. Pokud chcete vědět více o tropických cyklonách, přečtěte si, kdy se objevují hurikány v exotických jachtařských destinacích.

Rotující bouřkový systém hurikánu s velmi nízkým tlakem může dosáhnout rychlosti až 300 kilometrů za hodinu a má velmi ničivou sílu. Intenzitu postupně ztrácí, když se přesune nad pevninu, kde se výrazně oslabí a zanikne. Hurikán není typický pouze pro Atlantik a v různých končinách má různá jména. V Severní Americe a Kanadě je to hurikán, v Mexiku huragan, v Asii tajfun, v Indickém oceánu cyklón a podobně.

Vítr je dobrý pomocník i ničivý živel

Vítr může sloužit jako zdroj energie pro větrné elektrárny a čerpadla, mít pozitivní efekt při výměně a proudění vzduchu a zvyšování nebo snižování teploty, ale také může působit jako ničivá síla a přenášet prachové částice. Pro jachtaře pak hraje vítr zásadní roli jako pohon při sportovním i rekreačním jachtingu. Pro každého, kdo si chce užít bezpečnou a bezproblémovou plavbu na lodi, je porozumění principům vzniku větrného proudění, opakujících se meteorologických vzorců, vlivu teplot a terénu klíčové. Vítr totiž hraje zásadní roli v tom, jak rychle a jakým směrem se loď pohybuje.

Znalost převládajícího i momentálního počasí, schopnost vyčíst důležité informace z pomůcek a přístrojů, jako jsou tabulky, kompasy, navigace, GPS, i povědomí o pravidelně vanoucích větrech je pro jachtaře klíčové. Zejména proto, aby se mohl bezpečně a efektivně plavit vodami Atlantického oceánu. Atlantik je druhý největší oceán na Zemi a pokrývá přes 106 milionů čtverečních metrů jejího povrchu. Díky tomu nabízí komplexní systém větrů, které hrají významnou klimatickou a meteorologickou roli. Pokud budete vědět, s jakými větry se můžete při plavbě po Atlantiku setkat, jaké jsou jejich charakteristiky a jak ovlivňují prostředí, můžete se bez obav do oceánských vod.