Jaké to je být kapitánem na velkých nákladních lodích?

Jak mají palubní důstojníci rozdělené kompetence?

První palubní důstojník (chief) je největší zoufalec na lodi, je to nejméně vděčná funkce. Má na starosti hlavně náklad, palubní posádku, údržbu. Pak záleží, někdy je i safety officerem a má na starosti protipožární a záchranné prostředky. A samozřejmě slouží vachty (služby).

A vachty jsou rozdělené napevno nebo se určují během plavby?

Chief na moři začíná ráno ve 4.00 a slouží do 8.00 a odpoledne od 16.00 do 20.00. Celou vachtu je na můstku a z toho můstku se nemůže hnout. Po první hlídce posnídá a začne působit na palubě. Takže dělá 12 až 14 hodin denně, soboty neděle, svátek nesvátek. To děláme všichni. A druhý palubní důstojník slouží od půlnoci do 4.00 a od 12.00 do 16.00. Ten má na starosti navigaci, přípravu cest a mapy. A je většinou lodním doktorem. A třetí palubní důstojník slouží od 8.00 do 12.00 a od 20.00 až 24.00. Má na starosti záchranné prostředky s 1. palubním důstojníkem.

Časy hlídek jsou tedy pevně dané?

Chief slouží od 4.00 do 8.00 ráno i odpoledne, což pochází z historie. Když bylo svítání a soumrak, tak se dělala pozice se sextantem. A on byl nejzkušenější, proto byl v tento čas na můstku právě on. Dneska už to není ono, každý to opíše z GPS, úplně to zdegradovalo. Já nechci být staromilec, ale stává se, a já to zažil několikrát, že se ztratí signál GPS. Třeba na Černém moři se říká, že to úmyslně ruší Rusové. Já většinou pluji s důstojníky z Filipín, a ti jsou absolutně ztracení, nevědí, co dělat. Přitom se tak plulo stovky a tisíce let, lodě pluly bez GPS a taky dopluly. Dneska jim to někdo vypne a jsou ztracení!

Vy ještě pamatujete klasické plánování. Jak velký je to rozdíl?

Já, když jsem byl 2. palubním důstojníkem, tak byly klasické papírové mapy. Teď jsou elektronické mapy, máme ECDIS system. Když se počítalo na papírových mapách, trvala třeba příprava plavby z Evropy do Japonska 12 hodin. Počítalo se s kalkulačkou, bylo potřeba vše nakreslit ručně. A dva dny celkem to zabralo, než se celé připravilo. V ECDISu má za hodinu, dvě hotovo! Takže to mají snazší.

Vozíte i papírové mapy?

Ne, v tuhle chvíli máme dva nezávislé ECDISy s havarijním napájením. Dříve byly jen papírové mapy, pak byl dovolen jeden ECDIS a jako backup papírové mapy. Ale pořád je to přístroj, který se může kdykoliv pokazit. S papírovými mapami je ale problém, jsou drahé, jedna stojí i 50 dolarů. A je problém to updatovat, to se dělá manuálně, zanáší se korekce...to si ECDIS stáhne sám, a tak to má 2. palubní důstojník snazší.

A další posádka na lodi?

A pak jsou strojní důstojníci. Ti pracují jen přes den, končí v 5 odpoledne. Přes noc mají službu, ale spí a mají zapnutý alarm. Jinak ostatní taky pracují přes den.

Doktor na lodi je to tedy formální funkce?

Všichni palubní důstojníci včetně kapitána musí mít zdravotní školení. Jsou tři různé úrovně, nejvyšší je Medical care. Já zrovna teď jedu do Polska obnovovat doklady. Tak to tu mám připravený. Všechny papíry.

To je docela objemná složka!

Kromě svých papírů musím mít pro každou zemi jejich certifikaci. Tady mám třeba český “řidičák”. A na základě těchto národních certifikátů pak státy vlajky lodě, na které pluji, vydávají vlastní. Neznám žádné jiné zaměstnání, kde by bylo potřeba tolik “papírů”.

To je zmatek…

Ano, je to těžký zmatek. Nejhorší je, že to stojí peníze. Třeba ten Medical care, se už neobnovuje automaticky, ale je třeba znovu projít dvěma kurzy.

Můžete ovlivnit složení své posádky?

Vůbec, to si řeší firma. Větší firmy mají vlastní posádky, ale většina využívá posádkové agentury. Stalo se mi, že nás bylo na lodi 20 a bylo tam 12 národností! Bývá pravidlem, že kapitán a první důstojníci jsou Evropané a zbytek Filipínci. Ale někdy se stane, že jsem tam sám a Filipínci.

Je to asi složité, když přijdete na loď a dostanete nesehranou posádku?

Je to boj. Je to hodně složité řešit, i kvůli odborům. Posádky jsou hodně chráněné. Před rokem jsem měl filipínského bocmana a ten byl absolutně neschopný. Musel dostat několik slovních a písemných varování. A to už uběhne měsíc a vy s tím člověkem musíte pracovat. A když ho tedy můžete vyměnit, loď už je na volném moři a musíte zase čekat 14 dní. Sám nevím, jaké je ideální složení.

Jak vypadá váš typický den?

Teď jsem nejraději na moři. Za mlada jsem se těšil i do přístavu, že se někam podívám. Ale dneska v žertu říkám, že kdybych nalodil, čtyři měsíce plul a vylodil, byl bych nejspokojenější. Je to teď i byrokracie. Místo toho, abych se věnoval navigaci a kontrolám, tak vyřizuji e-mail za e-mailem. Vstanu ráno v 6 a skončím v 10 večer. A když jsem na Pacifiku, chci spát, ale tady se kvůli časovému posunu otevře kancelář. My končíme a oni začínají.

Takže žádná romantika na moři?

Ale jo!!! Když je hezké počasí, člověk si to pořád může užít :) Ale je mi líto těch, co začínají až teď. Ty to nepoznají. Už je to honička, honička, honička. V přístavu jsou problémy s nákladem, s vykládkou a chodí neskutečné množství kontrol. A v zemích třetího světa je to i o úplatcích, je nutné se pořád domlouvat, handrkovat se…. Při plavbě na dálný východ se bere se palivo v Singapuru. Tam se stojí 12 hodin na kotvě na rejdě a když se sejde nakládka, vykládka, proviant, střídání posádky, opravy, tak nevíte, kam dřív skočit. Když jedu na čtyři měsíce, tak počítám s tím, že nemám den volna… Někdy, když je neděle na moři a hezký počasí, tak je volněji. To mají volno i v kanceláři, každý není takový blázen.

Co na lodi podnikáte ve volném čase?

Na českých lodích to bylo pestřejší. Po večeři se dalo i pivo a pokecalo se. To teď nehrozí. Maximum na lodi je bazén a tělocvična. Třeba Filipínci většinou zmizí a koukají na filmy. Občas nějaká knížka, v posledních letech máme i internet, tak si přečtu zprávy.

Nechybí vám pohyb?

Využívám rotoped a běhací pás. Když je dobré počasí, tak běhám na palubě, když není, tak na pásu. Ale když to houpe, tak to nejde. Mě se stalo, že se se mnou rozjel rotoped. To jsem podcenil. Rozjel jsem se a fláklo to se mnou o zeď. Ale třeba Filipínci jsou jiná kultura. Na lodích jich pracují tisíce. Ale oni většinou nemají ponětí o pohybu a stravě a po devíti měsících na lodi tloustnou před očima. Na lodi sice manuálně pracují, natírají, oklepávají rez, ale pětkrát denně jí rýži a nemají žádný další pohyb. Je to nenapadne. Já když jsem v dobrém přístavu, tak chodím na procházky. Teď Norsku jsem každý den šel 5 km tam i zpět, abych měl pohyb. Většinou ale kolem bývají samé fabriky, a město je daleko. Dřív to bylo jiné. Byl na to čas, lodě stály v přístavu třeba i 3 týdny, dělaly se výlety. Teď tam stojíme jen 2 - 3 dny. 

Jak se vlastně s takovou obří lodí manévruje?

No, na lodi, na které jsem já, je jedna vrtule a jedno obyčejný kormidlo. A s tím neuděláte nic. Jak ztratíte rychlost a dostanete se pod tři, čtyři uzle, je konec. Potřebujeme, aby šel proud vody na kormidlo, takže když se loď váže nebo odplouvá používáme remorkéry. Teoreticky lze odplout s jedním remorkérem na zádi, ale jinak jsou potřeba dva. Větší lodě, tankery, mají i čtyři i pět remorkérů.

Kontejnerové lodě mají ale nastavitelné vrtule, mají bow thruster a i stern thruster.  A mají i speciální kormidlo. S tím se dá točit skoro na místě. S těmito loděmi, se kterými jezdím já, tak to prostě nejde. To je vždycky dobrodružství. Když se připlouvá na kotviště, kde je málo místa, vítr, proud, tak to je docela honička.

Jak je loď vybavená motory?

Klasicky mají jeden hlavní motor a tři pomocné, které vyrábí elektřinu. A v záloze je emergency generator. Kdyby se něco stalo, tak automaticky naskakuje, aby byl zdroj elektřiny.

A stává se to často?

Blackout jsem zažil, ale není to časté. Občas mám zprávy o tom, že loď uprostřed oceánu komplexně klekla a musí čekat na remorkér. To jsem, naštěstí, na vlastní kůži nezažil.

Jaké palivo vlastně používáte?

Jezdí na mazut, což je tzv. těžké palivo, ale teď se zpřísňují se podmínky, a od nového roku se musí používat nové palivo, kde je obsah síry pod 0,1 %. A třeba v západní Evropě se musí jezdit pouze na diesel.

Je to znát na výkonu?

Ne, ale palivo je dražší. Pro zajímavost, tuna těžkého paliva stojí kolem 500 dolarů. A loď, kde jsem byl naposled, spalovala 24 tun na den

Jak se stát kapitánem velké nákladní lodi?

Co vás přivedlo na kapitánský můstek? 

Maminka mi tvrdí, že jsem to chtěl od dětství. Ale nevím, proč :) A chtěl jsem cestovat, něco vidět. Ale neuměl jsem si to představit.

Kde jste námořní školu studoval?

Původně nás “hnali” na školu do Sovětského svazu, ale nakonec nás naštěstí poslali do Polska. Ale pak nás tam nechtěli pustit, abychom “nenačichli” svobodou :) Ten rok totiž byla napjatá situace, po vlně stávek hnutí Solidarita byl vyhlášen výjimečný stav. Nakonec se to zlomilo a šli jsme tam na vysokou námořní školu, ale vůbec jsme netušili, co nás čeká. Poprvé na lodi jsem byl až ve druháku, 4 měsíce jsme byli na velké školní plachetnici Dar Mlodziezy (Dar Mládeže). Je to 80metrová plachetnice. To byla první zkušenost na vodě.

Jak probíhala výuka?

Za 5 let jsme měli 2 semestry praxe. Poprvé jsme byli na té plachetnici a ve čtvrťáku jsme byli už na lodi normálně. To byla loď Radhošť, česká loď. Je jen 120 metrů dlouhá a bylo nás tam asi 33. I když už ani nevím, co jsme tam dělali, když to porovnám s dneškem. Pak jsme měli i praxe třeba na týden na lodi.

Měli jsme i dvě malé školní lodě. Když jsme měli radarový kurz, tak jsme se týden motali na Baltu a navštívili Dánska nebo západní Německo. Když si Poláci potřebovali nakoupit. V tu dobu nic nebylo a nebyl výběr. Když jsme pak třeba byli v Lübecku, tak loď byla zavalená jedlým olejem. Oni snad vykoupili celý Lübeck.

A po škole?

To jsem musel na vojnu, naštěstí jen na 5 měsíců. Pak jsme začali jako palubní asistenti, kadeti a museli jsme odplout 12 měsíců čistého času. A pak jsme dělali zkoušky, další pak na 3. palubního důstojníka. Z třetího důstojníka na druhého se přeskočilo praxí. No a pak jsme dělali další zkoušky na prvního palubního důstojníka. A pak jsem byl měsíc na kapitánském kurzu a zkoušky jsem dělal v Polsku a tady mi vystavili certifikát.

Poslední česká loď, na které jsem byl, byly Beskydy. Ta je taky na sypaný náklad.  Byla to tzv. panamax size, což znamená, že ve své době maximální velikost lodi, která byla schopná proplout Panamským průplavem.  Před pár lety postavili nové komory, tak to padlo. Tahle byla 220 m dlouhá a maximální šíře byla 32,2 metru. Když tyhle lodě proplouvali ve zdymadlech v Panamě, tak to už bylo fakt náročný tam manévrovat.

Jaký má taková loď ponor?

Třeba největší loď, na které jsem pracoval byla 280 m dlouhá a naložila 170 000 tun nákladu, tak měla ponor 17, 5 metru.  A má poslední loď měla ponor lehce přes 10 metrů. Musí se to hlídat.  A kolikrát je to hra o centimetry. A už jsem taky zažil, že jsem si v přístavu „sedli“ na dno, nebo drhli. Naštěstí se nic nestalo.

Jak vidíte z kapitánského můstku? 

Nejhorší je, když jsou tam jeřáby nebo palubní náklad. Jinak vidíte celkem dobře. Ale nevidíte před špičku, tam je hluchý prostor. 

Jsou tam ještě dva problémy. Když je špatná viditelnost a vlny, tak se tam jachta “ztratí” a ani radar ji nechytne, zvlášť když je malá a dřevěná. Sice mají transpondery, odrážeče, ale…. A důstojník nemůže koukat 100 % času před sebe. I když má zakázáno v hustém provozu nebo při špatné viditelnosti cokoliv jiného dělat.  A také si umím představit, že když pluje osamělý mořeplavec, tak na své lodi spí a stále nehlídá lodě.

Občas někde uprostřed oceánu vidím malou jachtu, jak se tam plácá. Je to, dle mého názoru, riskantní. Kolikrát ale dostáváme zprávy o ztracených lodích, jak na běžícím pásu. Jednou jsem zažil, že jsme jachtařům museli dát vodu a jídlo, už neměli, tak jsme jim to spouštěli v igelitových pytlích.

A jak z můstku vidíte nás jachtaře?

Když ta jachta má AIS (automatický identifikační systém) a funguje to, tak to je jistější než radar nebo oči, když je špatná viditelnost. Poslední dobou totiž mladá generace, a nejen Filipínci, pořád “čumí” do radaru a ECDISu, než aby zvedli oči a podívali se kolem sebe nebo vzali dalekohled. A na základě toho vyhodnotili situaci a něco dělali.

Třeba teď jsme měli hodně špatné počasí a do deníku se muselo zapisovat každou hodinu směr větru, stav moře atd. Byla úplná tma. A je nenapadlo, aby si na půl minuty rozsvítili „searchlight“ a podívali se, jaký je stav moře. To řemeslo už je tím degradované. I když upřímně řečeno, já kdybych teď vzal do ruky sextant, tak to změřím, ale už bych to asi nespočítal. Ale mladší kolegové by se tím sextantem zabili :), protože by nevěděli, co s ním. Ale taková je doba, to už se nezmění.

Jak je na takové lodi znát počasí?

Je to znát! A nezávisí to na velikosti lodi. I loď, která je dlouhá 280 metrů a má 18 m ponoru, tak se houpe, když to chytnete ze špatné strany. Čím menší loď, tím se teoreticky houpe víc. Ale pak záleží na tom, jaký je poměr délky lodě a délky vlny. Pak vidíte, že velká loď se kymácí a malá zlehka proplouvá. No houpe to, houpe...

Ty lodě jsou stavěné tak, že se nepotopí, ale něco se může zničit. No, a hlavně se nenajíte ani nevyspíte. Někomu to nevadí, ale já se nevyspím. A když to trvá 3 dny, tak každý den dám jen pár hodin na gauči. Na lodi jsou gauč a postel většinou kolmo k sobě. Ale teď byl gauč krátkej, a tak jsem ležel zkroucenej. Nebo se spí na zemi. Dřív se spávalo v síti, to už teď není.

Máte nějaký tip na rozbouřený žaludek?

Tím já netrpím. Nejhorší je únava. A když je člověk u počítače a pořád se musí držet, vybalancovávat. Vše musí být přivázané. Ale třeba počítač je, ale klávesnice už není. Tak ji pořád chytáte a musíte se držet i vy. Všude máme gumové protiskluzové podložky. V jídelně se vlhčí ubrusy, aby talíře neklouzaly. Občas to houpne extrémně, a to pak rychle zjistíte, co všechno nebylo přivázané : ) Pak je všechno na podlaze.

A jak na zhoršené počasí reagujete?

Dneska máme informace a nejhoršímu se snažíme zabránit. Třeba i zastavíme, ale majitel lodě to samozřejmě musí zaplatit. Stáli jsme teď 3 dny a spálilo se i nějaké palivo. Nemůžete úplně zastavit, to by vás úplně umlátilo. Většinou se zpomalí a drží se příď proti vlně. Denní pronájem lodi je třeba 10 000 dolarů na den. Plus palivo. Na malé lodi jsem zažil, že jsme se před špatným počasím schovali v nejbližší zátoce nebo se opozdilo vyplutí z přístavu.

“Můžu oddávat a pohřbívat :)”

Piráty už jsme probrali. Teď už je na moři bezpečněji?

Opatrná musíte být všude. Třeba v Brazílii.  Loď v noci stojí na kotvě, přijde člun a po kotevním řetězu nebo když je loď nízko, tak si hodí kotvičku a vyšplhají si. Ale to nejsou piráti, to jsou zloději. Ukradli nám z přídě uvazovací lano a barvy. V těchto zemích se musí hlídat a všechno pozamykat. 

A další nebezpečí jsou černí pasažéři. To je větší problém než piráti. Jsou to zoufalci, kteří se snaží dostat pryč za každou cenu a myslí si, že každá loď pluje do USA a že tam na ně čekají. Stalo se mi, že jsme v jižní Africe vypluli z Durbanu a hned druhý den se objevil první černoušek. A odmítal s námi mluvit. Ale bylo vidět, že rozumí. Bylo to v pondělí, tak kapitán rozhodl, že mu budeme říkat Monday. A další den vylezl Tuesday…Ale my jsme nepluli do Ameriky, ale jen z Durbanu do Kapského města.

Jak se na loď dostanou?

Mám třeba zážitek z Dominikánské republiky. Mimochodem nechápu, jak tam někdo může jezdit na dovolenou, ale to asi nejezdí tam, co jezdíme my.

Tam jsme vyplouvali z přístavu a pilot (lodivod) nás upozornil, že na bóji jsou tři lidé s tyčemi, které na konci mají hák. A pilot nám říkal, že máme kliku, že jsme vysoká loď. Oni čekají na menší loď. Pak skočí do vody, plavou s tou tyčí a snaží se ze všech sil zaháknout. Nebo se nechají zavírat do kontejnerů. A pak otevřou kontejner po měsíci a bohužel…. Nebo oblíbené místo je zezadu na kormidle, když je loď vynořená. Oni nemají představu, co by se mohlo stát a co se většinou stane….

Co pokládáte za nejdůležitější vlastnost kapitána?

To se mi těžko říká… Rozhodnost, umět vyjít s lidmi, ale umět si nechat poradit. Nemyslet si, že ze své pozice mám vždycky pravdu. Zažil jsem kapitánů hodně a v tu dobu jsem si říkal, jak bych reagoval já. A teď snažím se to dělat. Ale někdy člověku ulítnou nervy.

Třeba na Filipínce nesmíte křičet. Jakmile na ně zakřičíte, ztratíte v jejich očích veškerou autoritu.

Jak na ně jdete?

Snažím se být v klidu. Nebo si to s ním vyříkat mezi čtyřma očima. Je to někdy náročné. A tam si od toho člověka neodpočinete. Tady jedete na víkend s rodinou a odpočinete si od práce, naberete síly, ale na lodi ne.

A hodí se hodně zkušeností. Jako v každé jiné práci. Je mi jasné, že to, co jsem dělat před 10 lety, už bych třeba dneska nedělal a řešil bych to jinak.

Všude je uvedeno, že má kapitán poslední slovo. Ale kolikrát se rozhoduje i tady v kanclu. Ale já samozřejmě můžu říct ano nebo ne…záleží na situaci. A můžu oddávat a pohřbívat.