Žraloci ve Středozemním moři: Má vůbec smysl je řešit?

Podle průzkumů by řada lidí raději vypadla ze třetího patra domu, než aby se potkala se žralokem. Statistiky říkají, že jen v USA vypadne 5 000 dětí a teenagerů ročně z okna, zatímco žraloci usmrtí „jen“ 10 lidí ročně po celém světě. Žraloky provází špatná pověst, kterou si nikdy svých chováním vůči člověku nezasloužili. I proto jsme napsali obsáhlý článek, který vás naučí žraloky milovat. Mimo jiné se v něm dozvíte, jak žraloci žijí a loví a co dělat, pokud jim náhodou padnete do oka. 

Dnes se dozvíte, ve kterých jachtařských lokalitách Středozemního moře žraloci bývají viděni. A jaká je pravděpodobnost, že byste je vůbec mohli potkat.   

• V roce 2022 bylo nahlášeno 57* nevyprovokovaných útoků na celém světě. Ročně podlehne útoku žraloka okolo 10 lidí, obvykle kvůli špatně dostupné lékařské péči, ne kvůli rozsahu zranění.   
• Šance, že na vás zaútočí žralok, je zhruba 1:4 332 817. Pro srovnání, je větší riziko, že vás zabije korek z láhve šampaňského (24 úmrtí ročně) nebo na vás spadne televize (29 úmrtí ročně).
• Postrach číslo jedna je velký bílý žralok. Tomuhle druhu se připisuje 333 útoků na člověka, z nichž 52 vedlo ke smrti. Čísla ale klesají se snižující se populací těchto žraloků. 
• Naopak k nejpřátelštějším žralokům, které potkávají potápěči v některých oblastech, patří žralok citronový, širokonosý sedmižaberní žralok, žralok vouskatý nebo žralok písečný, kteří nemají na kontě žádné zabití.

*Hodí se vědět, že k velké části útoků dochází hlavně v Austrálii, na Novém Zélandu, v Thajsku, Brazílii, Jihoafrické republice a USA (jmenovitě na Floridě), které jsou známé žraločím turismem. 

Vidět žraloka ve Středozemním moři je poměrně rarita. Žraloci totiž mají rádi hluboké studenější vody, kde obvykle loví ryby, tuleně, olihně a další mořská zvířata. I proto z nějakých 400 druhů žraloků jen asi 47 druhů najde v teplejším Středozemním moři. Populace žraloků se navíc rok od roku zmenšuje kvůli masivnímu rybolovu, který je připravuje o jídlo. Šokujících 100 milionů žraloků taky každoročně padne za oběť člověku. A to tak, že je nechtěně zachytí sítě při výlovu ryb, nebo proto, že jejich ploutve jsou nezbytnou ingrediencí asijské žraločí polévky. 

V Jaderském moři se vyskytuje několik desítek druhů žraloků, včetně žraloka modrého (blue shark) nebo žraloka bílého (great white shark, jejichž počet se každým rokem snižuje). Přesto podle statistik došlo od roku 1900 k pouhým 25 útokům žraloka na člověka a jen 14 lidí zraněním podlehlo. K poslednímu útoku došlo v roce 2008. Nejvíc smrtelných útoků se odehrálo v Kvarnerském zálivu a pak ve vodách mezi ostrovy Šolta, Vis a Hvar. Na kontextu ale záleží a je nutné připustit, že v několika případech se do nebezpečné situace dostali sami lidé. Například když plavali v blízkosti rybářských sítí, kde žraloci často loví ryby. 

Dobrým ukazatelem taky je, že o žralocích v Chorvatsku není příliš dat, v téhle dovolenkové destinaci zkrátka nejsou takový strašákem. Koneckonců, každý ví, že na chorvatské pláži je potřeba se dívat hlavně pod nohy, kde bývají ježovky, medúzy a další, sice malí, ale i tak nebezpeční živočichové.  

Situace se žraloky je trochu odlišná v Řecku, tady jsou k vidění často v mělkých vodách u pobřeží, kde tak doplňují podvodní kolorit korálů a rybek vyhledávaných potápěči. Většinou jde ale o menší druhy, které nepovažujeme za člověku bezpečné. Žraloci jsou pravidelně pozorováni na pobřeží poloostrova Attika, v přilehlém Saronském zálivu a Eubojském zálivu a pak na severním pobřeží  Kréty. Za posledních 170 let víme o 20 útocích žraloka v řeckých vodách. Většina z nich se stala v blízkosti ostrova Korfu a jen jeden vedl k úmrtí. Naopak turisticky vyhledávané ostrovy jako Santorini, Zakynthos, Kefalonie nebo Rhodos mají nálepku bezpečných a sami místní často říkají, že neviděli žraloka za celý svůj život.   

Do mělkých vod u pobřeží Řecka čas od času zabloudí žralok ostroun obecný (spiny dogfish), andělský žralok (angelshark) nebo liškoun (thresher sharks). Hluboké Egejské moře pak obývá žralok veliký (basking shark) známý obrovitou tlamou ve tvaru trychtýře, do které chytá plankton a malé ryby. Ani jeden z těchto druhů nemá o lidi zájem a kontaktu s nimi se obvykle vyhýbá.  

Co se týče výskytu žraloků a jejich útoků na lidi, Itálie ze všech středomořských zemí vede. Od roku 1900 bylo zaznamenáno 50 útoků, z nichž 11 skončilo úmrtím. Žraloci žijí nejen ve vodách Tyrhénského moře a Neapolského zálivu, ale dokonce i v blízkosti velkých měst, jako je Janov, Palermo, a dokonce i Benátky. V kanálech a na pobřeží na okraji města se nedoporučuje a místy je i zakázáno se koupat. Není to ale kvůli žralokům, jako z důvodu provozu malých i velkých lodí na kanálech. 

V mělkých vodách kolem Itálie je možné potkat žraloka modrého (blue shark), andělského (angelshark) a tygřího (tiger shark), žraloka ostrouna obecného (spiny dogfish), liškouna (thresher sharks) nebo velmi malého kočkového žraloka (catshark). V hlubokých vodách se pak líbí žraloku velikému (basking shark), žraloku mako (shortfin mako), kladivounovi (hammerhead shark) a velkému bílému žralokovi (great white shark).   

I přes vyšší čísla je koupání, plavání a potápění v Itálii velmi bezpečné. Jako u většiny turistických zemí platí, že Itálie bere bezpečnost obyvatel i návštěvníků velmi vážně. Už jen v případě podezření na přítomnost žraloka v blízkosti pláže se informace rychle rozkřikne a zavedou se opatření. Třeba taková, že se pláž na několik dní uzavře. 

Počet zaznamenaných druhů žraloků ve Španělsku je proti zbytku Středomoří trochu vyšší, protože se k němu přidávají i oceánští žraloci. Vedle žraloka tygřího (tiger shark), velkého bílého (great white shark) nebo žraloka velikého (basking shark) jde například o žraloka měděného (copper shark), máčku velkoskvrnou (nursehound) nebo žraloka dlouhoploutvého (oceanic whitetip shark). I přesto patří španělské vody k jedněm z nejbezpečnějších co do kontaktu žraloka se člověkem. Od roku 1996 víme jen o 3 třech útocích. 

Francouzské vody obývají kromě obvyklých středomořských žraloků i některé z opravdu velkých druhů, jako je žralok písečný (sand tiger shark), velký bílý (great white shark) nebo veliký (basking shark). Najdou se tu i zajímavé druhy jako žralok černocípý (blacktip shark) nebo žralok písečný malozubý (smalltooth sand tiger). Nejvíc zpráv o výskytu žraloků je v oblasti východního a jihovýchodního pobřeží a ve vodách společných s Itálií, což jen potvrzuje pozorování Italů. I tak jsou záznamy jen o 10 útocích, z nichž fatálně skončily 3, hluboko pod standardem Itálie. 

• My lidé žralokům nechutnáme, protože nedokážou strávit naše velké a tvrdé kosti. K napadení dojde proto, že si žralok splete člověka s jinou kořistí. 
• Vědeckými testy se zjistilo, že žraloci sice dokážou cítit lidskou krev, ale její vůni si nespojují s jídlem a nejeví o ni zájem.
• Žraločí útok se obvykle omezí na jedno ochutnávkové kousnutí, při kterém zvíře zjistí, že jde o člověka. Opakované útoky, které by namířil proti tuleni nebo olihni, se tak většinou nekonají.  
• Nejčastěji žraloci „ochutnávají“ lidi na surfu (51 % případů) nebo při plavání (39 % případů), protože zespodu připomínají tuleně. Naopak celkem bezpečné je paradoxně potápění (4 % případů) – dobrá zpráva pro všechny, kdo letos hodláte prozkoumat jedno z 50 nej míst na potápění a šnorchlování podle našeho výběru.
• Žraloka může přitáhnout i vaše oblečení. Zářivé a metalické barvy mohou svým leskem připomínat šupiny ryby.
• Říká se, že žraloci jsou nejaktivnější za soumraku a při úsvitu. K většině incidentů ale dochází přes den a o víkendu, kdy jsou u moře lidi, což trochu napovídá, že na vině nebudou jen žraloci.  

Způsob, jakým žralok případně zatočí, můžeme zahrnout do jedné ze tří kategorií: První typem je „hit-and-run“  (úder a útěk) – nejčastější případ útoku, kdy si žralok jednou kousne a odplave. Druhým je „bump-and-bite“   (náraz a kousnutí), kdy žralok do své kořisti nejprve strčí, než se vrátí pro kousnutí. Třetí je „sneak attack“ (plíživý útok), kdy se žralok přikrade bez varování a pokračuje v útocích. Poslední dvě strategie jsou při kontaktu s lidmi velmi vzácné. 

Řada napadených tvrdí, že kousnutí nejdřív vůbec necítili, pouze škubnutí, a pak uviděli ve vodě krev. Žraločí zuby jsou prý tak ostré, že projedou tkání čistě a nervům pak chvíli trvá, než zaregistrují bolest. I když je v moci žraloka ukousnout velkou část svaloviny, naprostá většina kousnutí jsou povrchové kousance, které nepoškodí hluboké cévy ani nervy. To je jen další důkaz, že žraloci o nás zkrátka nemají zájem.  

Žralokům se neprávem mohou připisovat kousnutí od jiných živočichů, třeba barakudy. I tak je potřeba vždy vyhledat lékaře, aby ránu vyčistil a zašil. Někdy může být kousnutí tak silné, že zlomí kost, jindy zase v ráně zůstane suvenýr v podobě ulomeného zubu. Pomoc vám pomůže zajistit pobřežní stráž a v řadě zemí i mezinárodní tísňová linka, o které jsme psali už v článku o jedovatých rybách. 

Málokdo ví, že oficiální čísla udávají počet takzvaně nevyprovokovaných útoků žralokem, tedy situace, kdy žralok zaútočil omylem v domnění, že jde o běžnou kořist, a spletl se. To nás přivádí k faktu, že některé útoky jsou i vyprovokované anebo zapříčiněné riskantním chováním lidí. Chcete se kontaktu se žralokem vyhnout? Pak (ne)dělejte následující:

• Nekoupejte se v blízkosti rybářských lodí a sádek s rybami. Žraloci tam hledají potravu. 
• Při koupání zbytečně necákejte kolem sebe. Můžete budit dojem zraněné kořisti. 
• Dbejte výstražných cedulí a nařízení místních orgánů a neriskujte. 
• Rozmyslete si koupání v místech, kde se do moře vlévají řeky. Některé druhy žraloků mohou vplouvat i do sladkých a lovit tam ryby. Ve zčeřené vodě taky hůř vidí a mohou si vás splést s jídlem. 
• Žraloky ani jiné živočichy se nesnažte přilákat krmením. 
• Při šnorchlování a potápění pravidelně kontrolujte své okolí. 
• Na divoká zvířata, včetně žraloků nesahejte a vždy jim nechte dostatek prostoru k odplutí.

Pokud i přes všechna opatření upoutáte zájem žraloka, pokuste se zachovat klid a odehnat ho metodou FACE – GUIDE – PUSH – MOVE, kterou doporučují experti na žraloky.