Jak být dobrým kapitánem

Kapitánů, resp. jachtařů, kteří mají nějaký druh kapitánského průkazu, je na světě mnoho. Co ale odlišuje kapitány a opravdu dobré kapitány? Jsou to vědomosti, chování k posádce nebo snad práce s lodí? Sepsali jsme zásady, kterými by se měl dobrý kapitán řídit. Některé tipy se mohou zdát evidentní, nicméně divili byste se, kolik kapitánů je nikdy nevyzkoušelo v praxi.

„Utáhněte někdo to lano!“, „Podejte mi to.“ nebo „Podívejte se na hloubkoměr, jestli nejsme moc na mělčině.“ Tak to jsou příkazy a úkoly, na které se vrhne celá posádky nebo nikdo. Neví se totiž, kdo je ten „někdo“ oslovovaný, ani za jaké lano na jaké straně lodi má táhnout. Takovéhle rozkazy udělají většinou na palubě zmatek. Dobrý kapitán oslovuje adresně jménem a konkrétní jasnou definicí toho, co chce. Například „Pavle, utáhni pravou otěž geny.“, „Jana půjde vyvažovat na levobok.“ nebo „Zdeněk hlídá hloubkoměr a hlásí mi hodnoty pod kýlem.“

Jste kapitán a čtete tento článek? Tak to je správně! Kapitán se totiž musí neustále vzdělávat a to nejen v klasických oborech jako je námořní navigace. Důležitá je pro něj i psychologie, manažerské teorie o řízení lidí, motivaci a pdoobně. Ano, dobrý kapitán je i dobrý manažer, leader, takový vedoucí posádky...

Občas se na lodi dostane posádka do krizové, stresující či jinak vypjaté situace, někdy může jít i o život. Všichni okolo šílí, křičí, chovají se jako blázni... Jediná osoba, která musí zůstat v klidu, je právě kapitán. Ten by měl být za každých okolností sebejistý, jednat rozhodně, myslet s čistou hlavou a racionálně, a přestože uvnitř prožívá stres, navenek působí klidně, vyrovnaně a jakoby se vlastně nic nedělo. To totiž nejvíce pomůže atmosféře na lodi a zklidní podvědomě i ostatní.

Mnozí namítnou, že znají spoustu kapitánů, kteří jsou při těle, neohnou se ani k vlastní botě či se zadýchají když vyjdou 5 schodů. Jistě, i takoví kapitáni existují a zkušeností z moře mají určitě spoustu. My si ale myslíme, že kapitán by se měl udržovat v jisté fyzické kondici, aby mohl zastávat různé role na lodi a případně řešit krizové situace. Skipper není nutně závodní sportovec, jistou míru fyzické kondice by ale mít měl.

Aby všechno na lodi klapalo jak má, určuje kapitán pravidla, kterými se musí posádka řídit. Nepůsobí ale dobře, když takzvaně „káže vodu a pije víno“. Pravidla na lodi se vztahují na všechny a dobrý kapitán jde příkladem.

Kapitán nedělá všechno sám, občas dokonce ani nekormidluje, protože určí kormidelníkem někoho z posádky a sám se věnuje celkovému chodu lodi, nastavení plachet, plánování trasy a podobně. Proto je ale důležité umění delegovat, které ne každý opravdu ovládá. Všechno totiž kapitán stíhat nemůže a rozdělit pravomoci a úkoly je tak jediná cesta, jak plout kvalitně. Delegováním nerozumějte to, že kapitán rozdá úkoly, které nikdo nechápe a sám nic nedělá. Správné delegování obsahuje i složku učení posádky té dané činnosti, vysvětlování, definování toho, co konkrétně má kdo dělat i využívání silných stránek každého člena tak, aby výsledek byl to nejlepší a zároveň to všechny bavilo.  

Skipper by měl být na lodi vždy po ruce, když je to potřeba. Samozřejmě si může jít dát šlofíka do podpalubí, ale neměl by být pryč z kokpitu příliš dlouho. Přeci jen je to on, kdo je zodpovědný za chod lodi.

Pokud se plavíte alespoň týden s několikačlennou posádkou, budete muset na lodi několikrát za tuto dobu uklidit. Nemyslíme tím vytírání nebo převlékání postelí, ale především srovnání všech lan a úklid kokpitu. Mohlo by se vám totiž stát, že po několika dnech bez přebrání lan z nich bude jen obří motanec, který jen tak někdo nerozplete a po kokpitu se bude válet kde co.

Dobrý kapitán miluje lodě. Ať už jde o malé čluny, velké zámořské trajekty nebo klasické rekreační plachetnice, všechny lodě si zaslouží respekt a dobré zacházení. I když má skipper loď půjčenou, měl by se k ní hezky chovat, zbytečně neničit vybavení ani nezanedbávat údržbu během plavby, dávat pozor na plachty či odření gelcoatu a podobně.

Dobrý kapitán ctí námořní pravidla Colreg. Proč ale pouze na 99 a ne na 100 %? Jednoduše proto, že ne vždycky je potřeba se držet striktně pravidel na úkor zdravého selského rozumu. To se nejčastějí týká v situacích vyhýbání se lodím na moři. Občas se kapitáni řídí pravidly přednosti na moři, i když se jedná o „souboj“ obřího trajektu s malou rekreační plachetnicí. V takových a podobných případech je potřeba zkousnout námořní pravidla, nebezpečí obeplout velkým obloukem a nevynucovat si přednost ani jiné skutečnosti. Existují ale i další, nepsaná pravidla. Sepsali jsme je v článku Jachtařská etiketa od A do Z.

Férovost a respekt mezi lidmi by měla být samozřejmostí nejen na moři, ale i v jiných mezilidských vztazích. Na lodi to ale platí dvojnásob. Kapitán by měl všechny členy posádky měřit stejným metrem, nikomu nenadržovat, neprobouzet v nikom pocit nespravedlnosti a se všemi jednat s respektem, ať už se jedná o začátečníka, zkušeného jachtaře, ženu, muže, nemajetného či milionáře. Na lodi se sociální rozdíly mažou a zůstává jen pocit z plavby a práce, kterou to obnáší.

Přijde vám, že být kapitánem je krásná věc, ale ještě nemáte kapitánský průkaz? Podívejte se na naší nabídku kurzů, které vás dovedou od teorie přes praxi až ke zkoušce. V létě pak vyplujete jako skipper na své lodi.

S tímto tvrzením možná nebudou všichni kapitáni souhlasit, my si ale myslíme, že kapitán by měl mít rád a ideálně i ochraňovat přírodu. Při plavbě se setkává nejen s mořem, ale i spoustou živočichů, rostlin a přírodních jevů. Aby žil na moři s tím vším v symbióze, musí chovat k matce přírodě úctu a lásku. Pak si bude pobyt na vodě užívat o to víc.

Ne všichni kapitáni toto pravidlo respektují, nicméně my ho doporučujeme dodržovat. Kapitán by měl být za každých okolností bdělý a při smyslech. To lze s alkoholem v krvi těžko. Nechte během plavby popíjení rumu posádce, podělte se s Poseidonem dle námořní legendy a vy zůstaňte střízlivý. Kromě čisté mysli tím také omezíte riziko nehody a případného problému s pobřežní stráží či negativních následků řízení lodi pod vlivem a zavinění škody nebo újmy při nehodě.

Pokud zvládáte přístavní manévry, tak vyplout z maríny není nic složitého. Koho by ale napadlo, že kapitán musí také ovládat umění nevyplout? Problémem celého tohoto tématu je ego. Spoustě lidí stoupne funkce kapitána do hlavy a myslí si, že jsou neporazitelní. To ale není pravda v porovnání s mořem, silou větru, vlnami a počasím. Kapitán musí umět zkousnout své ego, odolat prosbám posádky, která se těší na plavbu a přemlouvá ho. Uměním je při zhoršených povětrnostních podmínkách (byť i jen očekávaných), které by mohly vést k nehodě, zkrátka nevyplout, zůstat den navíc v přístavu a nic si z toho nedělat.

Ani ten nejlepší kapitán na světě není na moři sám. Dobrý kapitán se nestará pouze o svoji loď a plavbu, ale také o ostatní účastníky lodního provozu. To se týká nejen ohleduplné plavby, ale i například pomoci ostatním při přistávání u mola.