Poprvé v roli kapitána? Zkuste to jako já a užijte si první závod i první nočku

Poprvé v roli kapitána? Zkuste to jako já a užijte si první závod i první nočku

Michal do role kapitána skočil rovnýma nohama. Jak si užil svou první plavbu, která byla zároveň prvním závodem a první nočkou? Na co se připravit a jak to celé zvládnout tak skvěle jako Michal?

Když jsme se letos v červnu s kamarádem Honzou při praktické části kurzu C na moři dozvěděli od našeho kapitána Petra, že existuje Velikonoční plavba a že je letos posunutá kvůli koronaviru na říjen, byla to pro mě jasná volba. To přece musíme dát! 😊 


Celkem narychlo jsme tak v září absolvovali teoretický kurz, poté zkoušky, v říjnu kurz na vysílačku a následně i úspěšně zkoušku. A když se vše zdálo zalité sluncem, přišlo zpoždění s vydáním průkazu a každé tři dny tvrdší a tvrdší opatření kvůli šíření koronaviru. Naše avizovaná sedmičlenná posádka se smrskla na čtyři statečné, z toho dva – Péťa a Martin byli poprvé na moři na plachetnici, zato plni znalostí z windsurfingu, což se nám později při závodu vyplatilo.



Na startu neformálního závodu se sešlo neuvěřitelných 20 posádekNa startu neformálního závodu se sešlo neuvěřitelných 20 posádek

 

 


V úterý na noc jsme tak konečně vyrazili. Symbolicky s půlnocí a platností nového zákazu vycházení jsme míjeli hranice s Rakouskem směr nekonečné dobrodružství. 

První check-in a divoké sny

Musím říct, že pocity při mém prvním přebírání lodě si budu ještě dlouho pamatovat. Po hodině spánku se mi hlavou honily všechny černé scénáře, ještě když na palubě máme s sebou Martina, jehož aura spolehlivě přitahuje průsery na stovky kilometrů...

 

Ale což, po dobrém obídku v marině (přeci jen, co kdyby byl poslední) jsme konečně kolem jedné odpoledne vypluli vstříc 20 uzlovému „větříku“, o kterém se nám při červnové praktické zkoušce mohlo nechat jen zdát.  Ale povedlo se a počáteční problémy s neúspěšným pokusem o zrefování hlavní plachty vystřídal vysoký hlas Péti při nasměrování lodě 30 proti větru 😊.


Když jsme si potvrdili to, co nám Pavel Kocych říkal při kurzu - že potopit loď (pokud ji samozřejmě neseznámíte se skálou) není zase tak jednoduchý, vyrazili jsme na první kotvení k molu. Nabytá sebedůvěra trochu oslabila při obdržení zprávy od organizačního týmu a Petry, že molo je ve směru k větru, tj. že přistání bude náročnější a budeme si vzájemně pomáhat. Proč sakra musí být můj první přístavní manévr hned složitější, že by se už probudila Martinova aura?



Sraz posádek na Zlarinu

 

S pomocí bow thrusteru se to ale nakonec povedlo napoprvé a pln dojmů i pojmů jsem ještě hodně před půlnocí nestihl spočítat ani druhou ovečku.

A je to tu, den D, první den závodu

Proč sakra ještě všichni na lodi spí kromě Péti, která se svoje seznamovací předsevzetí rozhodla splnit tak, že by soudruzi bledli závistí 😊? 


Po rychlé snídani a odvázání lodi spěcháme na motor k pomyslné startovní čáře. Počasí nám na konec října neskutečně přeje, akorát vítr se včera evidentně hodně vysílil, takže když ve vysílačce zaznělo 3..2…1…start, nestalo se vůbec nic, a i po hodině závod připomínal spíše letní koupací rekreanty.

 

Na úvod lodě uvázly v bezvětříNa úvod lodě uvázly v bezvětří

 

Nakonec se ale i ten stávkující vítr umoudřil, lodě nabíraly rychlost a kýžený směr a začaly se nám postupně všechny vzdalovat. Nevím, jestli to bylo vytahanou plachtou Dufourky, která místo žiletky proti větru připomínala spíše moje bříško, nebo naším nedostatečným umem, ale když jsme míjeli první točný bod cca ve ¼ závodu, byli jsme už poslední a na předposledního nám chyběla dobrá půlhodinka ☹. 

Padá noc a nervozita roste

V tento okamžik začalo být nad slunce jasné, že slunce nás nebude provázet až do cíle a že míříme vstříc naší první opravdové nočce. Po obeplutí druhého točného bodu jsme už začali poznávat první souhvězdí a moje nervozita rostla, přece jen už zase docela slušně fouká, míříme mezi Kornati a polovina posádky je na moři první celý den. 


Nakonec jsme si užili i vlny, vítr a západ slunce

 

Rozhodl jsem vytáhnout a nasadit záchranné vesty. Bohužel ale ani na praktickém kurzu jsme neměli tak strašné vesty jako tady, a když se do nich někteří nejmenovaní po půl hodině konečně nasoukali, připomínali spíše koblížky než námořníky 😊.


Po první hodince plavby za svitu měsíce ze mě postupně začal opadat stres a jediné, co mi zůstávalo neustále na mysli, byly blížící se přístavní manévry po tmě. I ty se ale nakonec s pomocí místního Chorvata podařily bez větších komplikací a první den závodu tak pro nás definitivně skončil ve stejném pořadí, jako na prvním točném bodě. Nutno jen dodat, že když šly přes WhatsApp výsledky první etapy, naše loď měla ještě dobrých 20 minut do cíle 😊.

Dojetí a odměna v cíli 

Druhý den ráno proběhlo vyhlášení vítězů, na prvního nám chyběl úplný kousek, jen něco málo přes 4 hodinky 😊. Na závěr byla vyhlášena speciální cena pro odvážné nováčky, a když jsem si ji pln překvapení, úžasných dojmů a skoro slz z neskutečného potlesku odnášel, věděl jsem, že dnešní etapu za žádných okolností nevzdáme a že už rozhodně nechci být poslední!


Vyhlášení vítězů a čestná cena pro MichalaVyhlášení vítězů a moje čestná cena

 

Přečtěte si také, kdo vyhrál a jak si Velikonočku užily ostatní posádky

Bezvětří, ale my to rozhodně nevzdáme!

Start druhé etapy proběhl jako přes kopírák, takže jsme v prvních třech hodinkách stihli slušnou koupačku na holčičku i uvařit a spořádat typické české námořní jídlo – boloňské špagety. V této části to postupně 4 lodě vzdaly a přešly na motor, takže hurá, nebudeme poslední ze startujících, ale teď ještě nebýt poslední z těch, co to nevzdají


Bezvětří nás potrápilo i druhý den

 

Foukat začalo někdy po jedné odpoledne, ale tentokrát skoro přesný zadák, kde se naše bříško plachty stalo najednou výhodou 😊. Většinu plavby k prvnímu točnému bodu jsme tak pluli na motýla a při „obří“ rychlosti větru kolem 3 až 5 uzlů jsme pomáhali držet vypnuté plachty s nasazením vlastních těl.

 

To přece musíme dát!

Zde se právě hodily předchozí windsurfařské schopnosti Martina, který s využitím háčku natáčel genu do nejvhodnějších poloh, zatímco já jsem se ciderem v ruce zády domlouval hlavasce. Tento hmat-chvat nám pomohl předehnat z posledního místa několik lodí, takže když jsem hlásil do vysílačky Petře proplutí kolem prvního točného bodu, ozvalo se neskutečné povzbuzení, že držíme 8 místo 😊.