ShapeArtboard 1 copy 3GroupCombined ShapeFill 9icon-phoneGroupicon-boatGroupicon-callArtboard 2Groupicon-doneArtboard 1Zindulka-USP 34

Zážitky z plavby po Benátkách

Do Benátek na lodi aneb proč je dobré být jachtařem! Jako třešnička na dortu psychobóra!

Do Benátek na lodi aneb proč je dobré být jachtařem! Jako třešnička na dortu psychobóra!

Když člověk propadne jachtingu začne o Zemi přemýšlet jako o moři, o zemi jako o vodě. Možná to znáte, vyrazíte na dovolenou s rodinou, s přáteli, klasická „dovča“ a vy pořád trávíte čas na molu, v přístavu, přemýšlíte odkud a kam, kde zakotvit, kde vyvázat, kdo má jakou loď a podobně.

Nejhříšnější studnicí těchto úvah vždy byly a budou Benátky, republika, která ovládla celé Středozemí skrze svou námořní dominanci. Ve zlatých časech, doslova zlatých, patřily benátským obchodníkům tři obchodní lodi ze čtyř, které se plavily Středozemím. Totální „rejže“. A protože v lidských dějinách vždy platí, kde je hromada kapitálu, tam je hromada architektonických realizací a umění, bohatstvím Benátek odpovídá jejich podoba. Je to zázrak v laguně, který vám zastaví dech. Ale je tam jeden problém. Všichni to vědí, všichni tam chtějí, všichni tam chtějí alespoň na jednu noc přespat, což šponuje ceny ubytování k pár set eurům za noc (u Saint Marca). Nevěšte však hlavu. Pokud jste jachtař, mám dobrou zprávu, jste? Tak čtěte dále!

Jachtařská stavovská čest. Když do Benátek, tak pouze na lodi!

Když jsem byl v Benátkách kdysi v létě, řekl jsem si, že nikdy více. Potom jsem pookřál a jel jsem tam o vánočních svátcích. Nikde ani turistická noha, jenom Benátčani. Ale víte co, pořád koukáte na moře. A tehdy uzrála ona idea. A dost. Jsem jachtař a stavovská čest velí, když tam ještě někdy, tak pouze na lodi. Tedy jak na to.

V zásadě existují dvě možnosti. Buď si půjčíte loď v Chorvatsku nebo ve Slovinsku. Protože je ale slovinský jachtařský charterový trh mnohem menší, ceny lodí jsou přirozeně mnohem vyšší. Proto padla volba na Chorvatsko, na Istrii. Konkrétně jsme měli loď z ACI Pumer. Dle mých informací bylo nově nutné projet slovinské území a tam se odbavit, oproti původní zvyklosti to tzv. krosnout na přímo, například z Visu. Nakonec se ukázalo, že stačí přijet k nejbližší marině se slovinskými hranicemi, tedy do Umagu, tam se odbavit a potom lze jet přímo do Benátek. Celnice v Umagu je přímo u vjezdu do mariny, otevírají v 6:00, odbavení zvládnete do jedné hodiny.

Samotná plavba do Benátek čítá nějakých 45nm, což znamená 8-9 hodiny plavby. Při cestě do Benátek jsme měli takřka olej, což je na vrcholu Jadranu, tzv. Benátská zátoka (dříve se tak říkalo celému Jadranskému moři), v tomto období očekávaný a běžný stav. Mimochodem legendární bóra sem nezasáhne, jižněji však ano a o tom jižněji v tomto článku….

Spousta jachtařů, kteří byli v Benátkách, mají strach z navigace, ale není čeho se bát. Laterální znaky vytyčují cestu už několik majlí dopředu a spolehlivě vás dovedou do nitra benátské laguny. Při cestě tam je třeba potýkat s dvěma nástrahami. První je mělká voda, 7 – 20 metrů, která při větru, kupříkladu jugu, může udělat opravdu nepříjemně krátké vlny. Druhá nástraha je plavební dráha nákladních lodí, chvilkami to totiž může vypadat jako ona hra „lodě“. Ale není třeba se bát, jejich pohyb je velmi pomalý, v tomto místě směrem k Terstu se spíše pomalou sunou, dokonce jsou i zakotvené. Co vypadalo z dálky hrozivě, se nakonec vyjevilo jako klidná plavba v uctivé a bezpečné vzdálenosti od těch smradlavých korábů námořní přepravy.

Příjezd do Benátek aneb 360 kapitánský rozhled

Pří vjezdu do Benátské laguny, jejíž hrdlo prochází monstrózní stavební realizací, která má uchránit (zpomalit) Benátky před jejich propadnutím do lidských dějin, je třeba dbát orientace dle laterálnách znaků, jejichž pozice neodpovídala plně GPS souřadnicím na lodním plotteru, či Navionicsu, který s důvěrou tak rád používám.
Často se lidé ptají, zda se dát opravdu připlout před San Marco? Ano, samozřejmě. Ale platí a to zdůrazňuji, skipper musí být maximálně obezřetný, provoz kolem vás je zkrátka šílený. Čluny, vaporetta a trajekty z takové vyhlídky dělají opravdový adrenalin. Vždy však platí jednoduché pravidlo, je třeba být při svém manévrování čitelný pro ostatní lodě a pořád se otáčet za sebe, kontrolovat provoz ze všech stran. Odměna za váš um je jeden z nejkrásnějších pohledů na architekturu na světě, při kterém pookřeje i zkušená jachtařská duše.

Benátské mariny

Mariny jsou v srdce Benátek celkem dvě. Jedna se nachází přímo naproti Sant Marcu, asi 400 metrů, marina Saint Giorgio. Na byboat ale zapomeňte, krátké ostré vlny a velký provoz vás odsuzuje k použití místní přepravy, vaporetta. Nevýhodou této mariny je omezení délky lodí, maximálně 15 metrů, ale doporučuji mnohem menší loď. Pro zacouvání mezi kůly, na které se váže, je lepší mít loď o něco menší.

Kontakt: + 39 041 5200884 // segretaria@compvela.com

Na officu mluví anglicky, pro rezervaci vám ale dají kontakt na mariňáka, který může mít problém s angličtinou. Trvejte na tom, ať vám sežene někoho, kdo mluví anglicky. Může to stát třeba 2 dny telefonování, ale byli velmi ochotní. Cena za 45 stopou loď v dubnu byla 150€/noc. A protože my jsme měli 55 stopou krásku, museli jsem zamířit jinam.

Marina Santa Elena je oproti tomu velká, prostorná, plně vybavená marina, která je i více cenově přátelská. Za 55 stopou loď jsme dali v dubnu 90€/den, což je skvělá cena, když uvážíte, že za hotel by stejné množství lidí dalo minimálně 10 - 15 násobek….

Pozor při cestě k ní, dobře se podívejte do mapy, její značení není na námořních mapách úplně jasné a aktualizované. Doporučuji si vytisknout mapu z Google Earth. My jsme vjeli v noci omylem do sousední minimariny pro místní plachetničky. S 55stopou lodí a 2 uzlovým proudem to byl adrenalin měřený na centimetry, vyjet a otočit se v tom „minipsychu“ považuji za jeden z největších manévrovací výkonů v mém životě. Ale co by neudělal skipper pro vzrušení (a uznaní) posádky, že… Marina Santa Elena nás poté odměnila svým pohodlím a skvělým servisem. Asistence mariňáka, klidně hluboko uprostřed noci, je samozřejmostí. Z mariny je to k Saint Marcu 20 minut nádherné procházky po nábřeží.

Kontakt: +39 041 520 2675

My jsme se v Benátkách zdrželi takřka 4 dny. Je to město nekonečných toulek, skvostů, paláců, ale pozor, strašně špatných turistických restaurací. Ale to by bylo na jiné povídání. Jistě vás však zajímá, zda je možné jezdit po laguně, třeba na ostrov Murano. My jsme se o to pokusili a konkrétně na Murano se právě vydali. Opět platí, ve vybagrovaném kanálu (neplést s kanály na samotném ostrově) je menší hloubka, 7 -2 metry, ale vše dobře značeno. Největším problémem je ale provoz, čluny a vaporetta tudy létají běžně 10 – 15 uzlů, vaše plachetnice může být tudíž v úzkém koridoru ne zcela vítaný host. Dále k dalším ostrovům jsme se proto nevydávali, jednoduše proto, že bychom zřejmě zastavili provoz. Na samotné Murano jsme se nedostali, protože naše kráska byla zkrátka příliš velká. S malou lodí s malým ponorem a velkou dávkou odvahy a drzosti by šlo možná někam přirazit. Ale nepovažujte to za pravděpodobné. Raději využívejte služeb místního dopravního provozu. My jsme tak činili a moře nás poté odměnilo velkou borou při cestě zpět….

8 nebo 9 beauforta do čumáku?

Upřímně, já ani nevím. Náš digitální panel na 55 stopé lady měl digitální windmetr, který se nepřekalibroval, když to šlo nad 30 a potom už nebyl čas se v tom vrtat. Zdánlivý vítr ale ukazoval číslo s 5 na začátku a jeli jsem na předobok, více nevím, protože jsem musel být na kormidelní straně hlídající hloubku. Co se stalo.

O naší bóře, která hodila o půl den později v Rimini na vlnolam Bavariu 50 a zabila 4 lidi, jsme věděli dva dny dopředu. Předpověď jsem neustále sledoval. Z Benátek, v bezvětří, jsme motorovali takřka celou dobu až do Umagu, kde jsme vyhodili velkou část posádky. Ve čtyřech jsme se vydali na jih, do Pumeru, asi 50 majlí. Stáli jsme v tu chvíli před rozhodnutím, zda to jet celé a doplout tam pozdě v noci, či udělat na noc přestávku a s velkou pravděpodobností potom schytat boru do čumáku na jihu Istrie následující den dopoledne. Vzhledem k tomu, že jsme nepospíchali, měli za sebou už 10 hodin plavení, rozhodl jsem se přenocovat v Rovinj. Nejpodstatnějším faktorem rozhodování však byla zkušenost posádky, byť byli pouze tři a s různou mírou zkušeností a dovedností, znal jsem je osobně velmi dobře, nejen skrze 100 majlovou plavbu nočním Atlantikem mezi La Palmou a Tenerife. Loď byla obrovitá, volba tudíž byla jasná. Pokud tu boru chytneme, tak to zvládneme.

Upřímně řečeno, s takovou zodpovědností jsem ještě nikdy nerefoval. Většinou jezdím jak drak. Ale tentokrát jsem plul s respektem, jak praví pravidlo, když Tě napadne, že máš refovat, hned to udělej či už jsi to měl udělat před chvíli. Takže úžasný sailing při 25, 30 uzlech na předobočák a potom jsme se měli točit na východ, tedy přímo proti boře. Při 35 uzlech to byla ještě pořád zábava, měli jsme minigenu, nechali tam kousek hlavasky a  nakoupnuli motor a hurá na to. Při 40 uzlech už to přestávalo bavit, už jsme jeli jenom jenom na minikapesník hlavasky a potom to sílilo a to už nebavilo…. Zejména vzhledem k faktu, že digitální panel pod návalem deště zkolaboval, protože každou kapku považoval za dotek prstu. Naštěstí jsem měl Navionics na tabletu. Drahá Jana kontrolovala náš směr, křičela na mě v tom burácení na pár metrů a my jsme se probíjeli. A úspěšně doprobíjeli! Když jsme se vyvázali na boční molo (do mariny nešlo vjet), zjistil jsem, že taková zima mi nebyla ani v Norsku na moři, ani ve Skotsku a Irsku na oceánu. Nemohl jsem ani mluvit, ani chodit, jak jsem se klepal…Ale horká voda, mocný zábal, červené víno, slivovice, Pelikovac, skvělá restaurace a posádka mě navrátili do pořádku!

Takže jaká jsou doporučení a poučení?

První. Když motorujete v silném větru, vždy používejte kus plachty, který vás stabilizuje, při ostrém předoboku při takovém větru, s 3-4 metrovými krátkými vlnami, je takřka nemožné probít se skrz jen na motor. Je třeba křižovat a křižovat, bít se s tím a vědět, že nejkratší a nejbezpečnější cesta není rovně!

Druhá poznámka. Často se říká, že od 25 – 30 uzlů a odpovídajícímu moři není radno používat motor, hrozí zavzdušnění. Pokud máte ale plnou nádrž a obstojný motor, není čeho se bát. A na to jsem spoléhal, tedy musel jsem spoléhat. Pořád jsem však byl připraven, že motor vypne, i proto jsem si nechával kousek hlavní a byl neustále připraven aktivizovat posádku k vytažení geny, či zvětšení hlavní, abychom se z toho dostali i bez motoru.

Třetí poznámka. Největší nebezpečí jachtaře není moře, ale pevnina. A tady musím přiznat, že jsem se měl držet dále. Ale jak jsem myslel na blaho lodě, posádky a sebe, spěchal jsem, spěchal a log zkracoval. Při takovýchto vlnách a tolika lokálních nebezpečí a malých hloubkách, zcela sebekriticky, jsem měl plout v uctivější vzdálenosti u břehu. Ale to je zkrátka můj jachtařský zlozvyk, který jsem pěstoval i v letošní sportovní plavbě se Zindulkou do Skotska…

Čtvrtá poznámka. Pokud máte „jachtařský mundur“, berte jej vždy s sebou, silný virch a déšť vás prochladí během několika hodin na kost i v Chorvatsku. Chybou bylo, že jsem své oblečení absolutně podcenil, navíc nebyl připraven žádný teplý čaj, ani jídlo. Banalita, která však rozhoduje o rychlosti a kvalitě vašeho úsudku. Což je to nejzásadnější, co je v tu chvíli třeba.

Pátá poznámka. Vesty, ty proklaté vesty v Chorvatsku, které nikdo ani neví, kde jsou. My jsme je naházeli do přední skipperské kajuty (přístupná z paluby), kam už potom nebylo možné se dostat. Když nám ve 40 uzlech začal povlávat byboat, byla to situace takřka neřešitelná.  Odmítal jsem tak kohokoli pustit. Jediné řešení by samozřejmě byla vesta a harness. Polystyrénové vesty ale stejně měly jednoduché přezkové úpony. Dali byste na ně harnessy a věřili jim? Já ne. Proč jsem si pořád nekoupil vlastní kvalitní vestu s harnessem?!

Celá ale největší nevýhoda a strast bory spočívala úplně v něčem jiném. Ten adrenalin a výkon nám vymazal celé Benátky! Takže až pojedete do Benátek, ničemu takovému se dobrovolně nevystavujte, ať vám legenda v laguně zůstane v srdci co nejdéle.

A co se týče mě, a věřím, že i mé posádky, vjel bych do ni znova, ale lépe připraven. Protože o moře a vítr, jde až na prvním místě! A mimochodem, pokud byste prahli po fotkách z bóry, tak při jachtingu platí, že když je to nejlepší a nejhorší, tak nikdo nefotí!

Autorem textu je pan Mario Kubaš.