Naše editorka Adéla Fialová se zamýšlela nad významem kapitánského průkazu pro jachtaře. Svoje myšlenky konzultovala se známým českým jachtařem Jiřím Denkem. K čemu společně došli? A jakou roli hraje v jachtařském životě papír a jaký odvaha?
Nedávno jsme se s partnerem, mořeplavcem Jiřím Denkem, bavili o námořních průkazech. A jelikož se jedná o časté téma na sociálních sítích, bylo by možná zajímavé tento rozhovor reprodukovat.
V zásadě se vedou diskuse na téma chorvatské papíry, ano či ne a nejsou lepší ty české nebo dokonce RYA?
Když Jiří začínal s jachtingem, měl za sebou víkendový kurz v Chorvatsku a v kapse jejich papíry. Nyní patří k našim nejzkušenějším mořeplavcům, byl několikrát na Antarktidě, opakovaně obeplul Everest jachtařů, Mys Horn a proplul zrádnou Severozápadní cestu. Já jsem s jachtingem začínala před pěti lety a to rovnou týdenním kurzem s českým skipperem v Chorvatsku následovaným českými zkouškami. Před dvěma lety jsem si po týdnu ve Skotsku do peněženky slavnostně uložila ještě RYA průkaz Day Skipper. Ani jednomu z kurzů nemám co vytknout.
RYA bych určitě doporučila všem, kteří se chtějí zdokonalit. Britové mají úžasně propracovaný systém. Jednotlivé manévry jsou rozfázované a komunikace s posádkou (která, přiznejme si to, na spoustě lodí často úplně chybí) tu má svá jasná pravidla. Kontrolovanou halzu v RYA podání bych označila za poměrně bezpečný manévr.
Navigační schopnosti by měly být nedílnou součástí jachtařského výcviku
Přesto všechno jezdím na okruhovkách a malých kajutovkách v tuzemsku. Na moře jako skipperka jsem si ještě nikdy netroufla. A určitě za to nemůže kvalita kurzů. Tři z pěti kamarádů, kteří se mnou tehdy český kurz absolvovali, si hned následující rok půjčili loď a bez problémů vypluli.
Proč ne já? Po týdnu poctivého českého kurzu. A Jirka po víkendu v Chorvatsku ano? Jedna věc je totiž kurz samotný a druhá je vaše osobní nastavení. Jak říká Jiří, potřeba jsou dva základní předpoklady: odvaha a respekt. A to platí nejen pro první plavbu po absolvování kurzu, ale pro jakékoliv další plavby ať už v Chorvatsku, Řecku, Skotsku nebo mezi ledovci na Antarktidě.
Je zapotřebí odvaha, abyste si stoupli za kormidlo, přijali zodpovědnost za posádku a půjčenou loď a odrazili od mola. Kolik z nás se ale denně vydává na silnici, kde je riziko, že někoho zabije mnohem větší, než v klidných Chorvatských vodách? Maximálně trochu pošramotíte loď a přijdete o kauci, kterou u začátečníků určitě doporučuji pojistit. Zároveň je ale potřeba respekt a pokora. Máme tu co do činění s úžasnými živly. Větrem, který nás pohání vpřed, ale také nám může pěkně zavařit, když přijde bouře. A mořem, které je krásné, když je poklidné, ale také nás může překvapit vysokými vlnami. A i pohodové stání na kotvě se může snadno změnit v drama.
Především na začátku je potřeba nepřeceňovat vlastní schopnosti, respektovat mapy, sledovat předpovědi počasí a nevyplouvat, pokud máme jen sebemenší pochyby, zda v daných podmínkách dokážeme bezpečně plout.
Nebát se, být pokorný a jachtit jachtit jachtit je ta nejlepší rada
Absolvování, v podstatě jakéhokoliv kurzu s kvalitním učitelem, ale i jen plavba se zkušeným kamarádem vám může dát podstatnou jistotu a bázi k vlastním plavbám. Důležité je ale sebrat nezbytnou odvahu a vyplout. A pak se plavit. Ne jen jednou za rok, vícekrát, minimálně čtyřikrát. Třeba i jen na prodloužený víkend. Vždyť i takový podzim v Chorvatsku může být krásný a z Prahy je to nějakých 8–12 hodin. Mimo sezónu je to pro začátečníky ideální, protože provoz na moři klesá na minimum, volných lodí je spousta a ceny příznivé. Pamatujte si, že opakování je matka moudrosti. Z vlastní zkušenosti vím, že koukáním (i na toho nejlepšího) se nic nenaučíte. Je třeba vzít kormidlo do vlastních rukou. A můžete si stokrát přečíst o tom, jak zvládat tu, či onu situaci, dokud se v ní sami neocitnete, nebudete si jistí jak reagovat. Nastane-li stejná situace znovu, využijete nabytých zkušeností a zvládnete ji s větším klidem.
Dobrého kapitána, stejně jako řidiče, tedy dělá „vyježděnost“. Co má v kapse za papíry, je pak už úplně jedno...
A jak píše Adéla ve své úvaze: “Je třeba vzít kormidlo do vlastních rukou.” A kormidlo jaké lodi to bude?
Pokud se doposud v kapitánských průkazech nevyznáte, nemůže vám to mít nikdo za zlé. Je jich celá řada a dělí se do několika úrovní podle zkušenosti kapitána. Přehled těch nejdůležitějších najdete ve videu s Kubou Kočím – námořním kapitánem a instruktorem.
