Co dělat, když vás požahá medúza?

Bohužel už neplatí, že na jedovaté druhy medúz můžete narazit jen v exotických zemích. Například obávaná Talířovka svítivá byla v minulých sezónách spatřena i u břehů Chorvatska. Následky takového setkání pak mohou být fatální nebo dlouhotrvající. Proto jsme připravili návod, jak ošetřit a zvládnout běžné i vážnější požahání, případně následné komplikace.

Co se stane při požahání medúzou a jaké jsou příznaky?

Zranění způsobují chapadla medúz, na kterých jsou stovky drobných ostnů s žahavými buňkami (nematocyty), které okamžitě vypouští jed. Některé druhy mají tyto žahavé buňky i po obvodu svého “klobouku” (zvonu). Požahání může způsobit i mrtvá medúza vyvržená na břeh nebo utržená volně plovoucí chapadla.

Při kontaktu s jedem se obvykle dostaví svědění, intenzivní pálení, brnění, někdy ostrá bolest. Kůže je poraněná, naskáčou na ní puchýřky, častá je i vyrážka nebo otok. Může se přidat i nevolnost, zvracení a únava či malátnost. Zrádné je, že jed některých druhů začne působit později, a tak si postižený myslí, že se jen někde odřel při šnorchlování. Proto každé nejasné poranění z moře dobře prohlédněte. V případě setkání s nejjedovatějšími druhy se může dostavit i velmi vážná reakce až paralýza centrálního nervového systému — velmi silná bolest, dýchací problémy, problémy s polykáním, včetně možnosti zástavy dechu a bezvědomí.

První pomoc při požahání medúzou, která opravdu funguje

U požahání je důležitá rychlá reakce. Nutné je co nejdříve zabránit dalšímu šíření toxinu, který ulpěl na těle, a minimalizovat poškození tkáně.

• Můžeme se pokusit ho mechanicky setřít žiletkou nebo například kreditní kartou. V nouzi můžeme třít postižené místo i pískem. Části chapadel můžeme také zkusit odstranit pinzetou. 
• Postižené místo pak opláchneme horkým oplachem – tak horkým, jak postižený snese (pozor na opaření), velmi funkční je také zahřátí fénem. Podobnou funkci má i kyselý oplach, ideální je použít ocet. Pomůže i polití slanou vodou nebo alkoholovým roztokem. Proč kyselé nebo horké? Toxin je totiž bílkovina a je třeba ji narušit, denaturovat, aby přestala plnit svou funkci, tedy přestala dále intoxikovat postižené místo. 
• Podat můžeme také analgetika proti bolesti.
•  Pokud máte, podejte postiženému antihistaminika, buď formou prášku nebo lokálně ošetřete místo žahnutí mastí typu Fenistil a dezinfekcí.

Záleží i na rozsahu požahání, tedy na tom, kolik jedu se dostane do těla a zda se dostane až do lymfatického systému. Při masivnějším požahání či podezření na srdeční či jiné problémy je proto nutná lékařská pomoc a dohled. Lékaře vyhledejte i tehdy, pokud se bolest  stupňuje a nastoupí i další doprovodné příznaky, hlavně zduření uzlin. Obezřetní by měli být hlavně alergici a oslabení jedinci.

Na co si dát při ošetření pozor?

Neoplachujte nikdy poraněné místo sladkou vodou. Pokud ji použijete, může dojít k dalšímu uvolnění toxinu.

Dejte také pozor na tekutinu v puchýřích. I když si budete myslet, že se poranění hojí a jste z nejhoršího venku, může se stát, že puchýř praskne a znovu vás “poleptá”. Takové poranění můžeme vidět na následujících fotografiích. 

V případě vážné a prudké reakce s možností zástavy dechu je samozřejmě nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci a dopravit zraněného co nejdříve k lékaři.

Jaké druhy medúz nejčastěji potkáte a kterým se vyhnout?

Křehké medúzy obývají světová moře už více než  650 milionů let. Do kmene žahavců spolu s medúzami patří i podobní polypovci. Většina druhů žije v teplých mořích, v Evropě se smrtelně nebezpečné druhy trvale nevyskytují. Některé se ale vlivem klimatických změn stále častěji objevují i ve vodách Středozemního moře a na Baltu. Podívejme se spolu na nejznámější druhy.

1. Neškodné druhy, které potkáte nejen na Jadranu

Talířovka ušatá (aurelia aurita)

Říká se jí také měsíční medúza (Moon Jellyfish). Jed této medúzy ale není nebezpečný a v podstatě nežahá. Tuto růžovou krasavici s výrazným “čtyřlístkem” na klobouku potkáte v evropských mořích, ale třeba i v Egyptě. Má raději méně slaná moře.

Kořenoústka hrbolatá (Cotylorhiza tuberculata)

Kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo)

Velká medúza se zajímavě zkadeřenými rameny obývá teplá moře a také Středozemní moře. Také není nebezpečná a její žahnutí je velmi slabé. 

2. Nebezpečné druhy medúz

Talířovka svítivá (Pelagia noctiluca)

Modrofialový zvon s růžovými tóny má průměr zhruba 10 cm. Vyrůstají z něj čtyři dlouhá zřasená chapadla, na obvodu pak ještě osm vláknitých, přes metr dlouhých chapadel. Dotek chapadla  způsobuje okamžitou ostrou bolest a na zasažených místech vzniknou puchýřky, které se hojí jen zvolna. Masivnější zasažení se projeví nevolností i zvracením, slabostí, bolestí hlavy a výjimečně dokonce i ztrátou vědomí. Talířovka svítivá se běžně vyskytuje v Atlantském, Indickém a Tichém oceánu, ale potkat ji můžete i ve Středozemním moři. Poslední dobou ale bývá vzácně viděna i na Jadranu u břehů Chorvatska.

Další články o životě pod vodou:

3. Velmi nebezpečné druhy

Měchýřovka portugalská (Physalia physalis)

Přezdívá se jí také Portugalská galéra nebo Modrý portugalský válečník. Má překrásný třpytivý měchýř a žahavá ramena v barvě akvamarínu. I s chapadly dosahuje délky okolo 10 metrů, někdy však až 30 metrů a je velmi nebezpečná.  Její žahadla jsou desetkrát silnější než u medúzy, používá podobný typ jedu jako kobra (kobratoxin).

Umí se natáčet po větru a díky své "plachtičce" udržovat kurz. Měchýřovka žije v teplých vodách Atlantiku, v Indickém oceánu i v Pacifiku a často jich ve skupině plují tisíce.  V teplých letních měsících se vydává na sever k pólům. Několikrát byla poslední dobou pozorována ve Středomoří, zabíjela například u břehů Sardinie. 

Čtyřhranka smrtelná (Chironex fleckeri)

Tato medúza s přezdívkou Mořská vosa má u břehů Austrálie na svědomí mnoho životů. Její čtverhranný klobouk měří jen několik málo centimetrů, ale z každého rohu vyrůstá 15 chapadel, která mohou dorůstat až deseti metrů. Na svých ramenou má čtyřhranka “háčky”, které se zapíchnou do kůže. Účinnou látkou jsou kardiotoxiny, které vyvolávají prudkou bolest, křeče, dýchací potíže, rychlý růst tlaku a srdeční selhání. Udává se dokonce, že jed dospělého exempláře stačí na usmrcení až 60 dospělých lidí.

V období sucha žije v ústích řek mezi mangrovovými porosty a v období dešťů od října do května je vyplavována na pláže na severu Austrálie. Objevuje se i u Nové Guineje, Thajska, na severu Filipín a Vietnamu.

Čtyřhranka Barnesova (Carukia Barnesi)

Tato droboučká medúzka je známější jako medúza Irukandji. Kontakt s kůží se zprvu nezdá nebezpečný, ale jed (údajně stokrát silnější než jed kobry), začne působit zhruba za 30 minut a způsobuje potíže označované jako syndrom Irukandji. Projevují se jako nesnesitelné křeče po celém těle, bolesti zad, ledvin, pálení, zvracení, zvýšení krevního tlaku, bušení srdce a strach ze smrti. Symptomy přetrvávají několik desítek hodin až dní.

Měchýřovka Paruska komůrkatá (Velella velella)

Zajímavá medúza (ve skutečnosti, stejně jako Měchýřovka portugalská, to není medúza, ale kolonie jedinců patřící mezi polypovce), která dokáže plachtit po mořské hladině. Vyskytuje se hlavně u břehů Kalifornie, ale spatřena byla i ve Středozemním moři.

Setkání s medúzou při jachtingu nebývá nebezpečné a nejedovaté druhy nás udiví svou krásou a elegancí. Pokud využijete našich rad a poskytnete při požahání rychlou pomoc, odnesete si většinou jen pořádné leknutí a drobné puchýřky, které se rychle zahojí. Přesto je samozřejmě na místě opatrnost a pokud míříte do oblasti s výskytem jedovatých druhů, vyplatí se dívat se kolem sebe a v případě vážnějšího zasažení vyhledat lékaře.