Jaké je plachtění na Kanárských ostrovech, kam se určitě podívat a na co si dát pozor? Jak skloubit omezení kvůli COVID-19 a jachting? Prozradí Láďa Kalina, který se tu plavil v únoru 2021 a dokonce tu oslavil 20 000 naplutých námořních mil!
Autorem fotografií je Jan Hesoun.
Na začátku února jsme přistáli na Tenerife, čekal tu na nás taxík od charterovky, cestou jsme nakoupili a rychle se nalodili v přístavu Radazul.
Již počtvrté mám loď od společnosti Alboran. Je to v této lokalitě pro mě jasná volba. Mají jak staré lodě za dobré peníze, tak lodě nové. Rozhodně je mají v dobrém stavu, předání je trochu zdlouhavé, zato pečlivé a profesionální.
Teď už jenom se dobře navečeřet a na zítra se vyspat. Chceme obeplout Tenerife od severovýchodu tak, abychom měli na dlouhé plavbě na Gomeru stále dobrý vítr. Ten má foukat asi 3 dny od severovýchodu. Vyhneme se tak větrnému stínu a celou dobu poplujeme na plachty. Máme loď Sun Odyssey 519 Jerez s úplně novou celospírovou hlavní plachtou.
A ráno už vyplouváme do rozvlněného moře. Po obeplutí ostrova Roque de Dentro se však dostáváme do vysokých křížových vln, které nepůsobí části posádky (ani mně) úplně dobře.
Stavím se tedy ke kormidlu a střídám se s postiženými nevolností. Situace se ale se nelepší. Nedokážeme stoupat, a tak je plavba na zaďák v nedohlednu. Asi po hodině přehodnocuji situaci a loď otáčím zpátky. Obeplujeme Tenerife východní stranou. Vracíme se kolem pobřeží, abychom co nejdříve dojeli na klidné moře v závětří, a cestou plujeme mezi zakotvené obří pasažérské lodě.
Když se nám udělalo lépe, snažíme se najet do středu kanálu mezi Gran Canaria a Tenerife, abychom minimalizovali vliv větrného stínu. V noci nás však bezvětří stejně nemine a plujeme asi 5 hodin na motor. Ráno jsme zase na větru, a tak na ostrov La Gomera doplouváme na bočák na plachty. Máme za sebou už 117 Nm!
Na La Gomera jsme nikdy neměli problém s půjčením aut. Letos je to díky COVIDu ale jinak. Až před polednem se nám daří pronajmout jedno Sandero, a tak se vydáváme na skupiny na výlet.
První parta tedy navíc vystupuje za nepříznivých podmínek na vrchol Alto de Garajonay 1487 m n. m. Poté se na parkovišti všichni setkáváme a po vydatném sendvičovém obědě se vydáváme do vavřínového pralesa. Část jde pěší túru do El Cedro a ostatní po návštěvě Laguna Grande odvážím do přístavu.
Dlužno říct, že navigace Waze příliš nefunguje, naopak použití off-line Mapy.cz je mnohem lepší. Po setmění jdeme na večeři do restaurace, kde nás všechny usazují u jednoho stolu.
Ráno vyřizujeme přístavní formality (kancelář je přemístěna do patra nad čerpací stanici) a před 10 hodinou odplouváme jižní trasou na El Hierro. V proměnlivém zadobočním větru zkoušíme genaker (bohužel je na naši loď malý), a tak část trasy ve větrném stínu plujeme na motor.
Celkově se trochu zdržujeme a v La Restinga přistáváme opět za tmy. Tentokrát se vyvazujeme u přístavní zdi a lana necháváme dostatečně volná. Ráno nám přistavují do přístavu dodávku (výsledek dvouměsíčního vyjednávání) a vyrážíme na celodenní výlet.
Na El Hierro mají půjčovnu jen na letišti, a to je od La Restinga dost daleko. Proto doporučuji vždy pronajmout auto předem a domluvit jeho předání v přístavu.
Navštěvujeme vyhlídku nad městem Frontera ve výšce 1360 m n. m. s výhledem na ostrov La Palma, Gomera i Tenerife. Potom jedeme autem až na nejvyšší vrchol Hierra, horu Malpaso 1501 m n.m.
Výhled je za dobré viditelnosti úchvatný, vždyť Pico de Teide je vzdálené 150 km. Po obědě sjíždíme rozbitou polňačkou až k moři. Navštěvujeme cestou kostel Ermita de la Virgen de Los Reyes a blízkou jeskyní poustevnu Cueva del Caracol.
Pak už končíme u moře u majáku Faro de Punta Orchila na místě bývalého španělského nultého poledníku. Blízko je ještě turisticky neupravený přístupný lávový tunel. Tunel je 160 metrů dlouhý místy, značně vysoký a asi 5 m široký. Na výpravu tunelem doporučuji dobré baterky.
Odtud projíždíme celý ostrov až do města Valverde, které si prohlížíme. Asi díky Covidu je z něj ale město duchů. V restauraci můžeme sedět po čtyřech u jednoho stolu. Večer se vracíme do mariny, vracíme auto, večeříme na lodi a vyplouváme na noční plavbu na La Palmu. Plujeme bohužel skoro v bezvětří do přístavu Tazacorte. Ráno se před 9 hodinou hlásíme v marině. To už na nás ale čekají dvě auta, a tak není možné ztrácet čas lelkováním. Dopoledne máme v plánu cestu na dno kráteru.
Loni jsme šli z přístavu pěšky, což nebyl nejlepší nápad. Nyní tedy pohodlně překonáváme výškový rozdíl, a tak brzy kráčíme místy vyschlým řečištěm na dno sopky. Voda se místy objevuje a zase ztrácí, meandry se střídají a divoká příroda je dechberoucí.
Odpoledne trávíme v přístavu obědem v restauraci (zase po čtyřech u stolu) a důkladnou hygienou. V pozdním odpoledni znovu vyrážíme auty na vršek kráteru, k Roque de Los Muchachos 2426 m n. m. se však pro uzavření silnice nedostáváme.
Ta je uzavřená kvůli sněhu. Kocháme se tedy alespoň úchvatným západem slunce a dlouze čekáme na úplné setmění. Pak už jsou hvězdy jako na dosah a oproti loňsku nám nepřekáží měsíc. Jen v souhvězdí Orion jich vidíme asi 100.
Člověk by ho skoro nepoznal, tedy nehledět na něj už pár dní z moře. Ten pohled na miliony hvězd se jen tak neokouká.
Noční návrat do přístavu připomíná slavný motocyklový závod 300 zatáček Gustava Havla.
Ráno znovu vyplouváme, od severozápadu obeplouváme La Palmu a míříme někam na Selvagem Grande. Bohužel nemáme kvůli Covidu povolení přistát – tak snad zase někdy jindy.
Máme štěstí na vítr, a tak se blízko Selvagem Grande stáčíme mírně na východ a míříme 27 do průlivu mezi Lanzarote a La Gracioza. V přístavu Caleta del Sebo pro nás podle očekávání nemají místo (jsme upozorněni na nutnost rezervace čtyři dny předem), a tak podle plánu po 280 Nm kotvíme před přístavem.
Konečně se koupu v moři a lovím vysněného tuňáka od Rio Mare.
Další den ráno řešíme problém při odjezdu z kotvy. Večer jsem utáhl zajišťovací šroub kormidla, a to se po odjištění zdá stále zajištěné. V kormidelním sloupku se ozývají skřípavé zvuky a kolo se otáčí hrozně ztuha. Tedy již za plavby kontrolujeme celý kormidelní mechanismus a pravou příčinu nenalézáme.
Nakonec zkoušíme promazat hřídel kormidelního kola olejem. To trochu pomáhá, ale skřípání se po pár mílích vrací. Konstatujeme, že závada je to nepříjemná, ale není plavbu ohrožující, a tak máme stále namířeno do Mariny Rubicón na jihu Lanzarote.
Divné je, že se aretační kolečko kormidelního kola uvolnilo ze svého čepu (ta asi 10 cm dlouhá tyčka obvykle spojená s kolečkem). To je příčina závady. Čep vytahujeme z osy kormidelního kola velkou silou za pomoci kleští. Sláva, závada je odstraněna. Do Mariny Rubicón doplouváme po západu slunce a jsme očekáváni. Ráno pronajímáme auto a společně vyrážíme od jihozápadu na výlet. Zajíždíme napřed do saliny pro mořskou sůl.
Pak navštěvujeme mořský kotel Los Hervideros, dnes bohužel není vlnobití nejsilnější, ale i tak zážitek stojí za to. Následuje Laguna Verde.
Míříme i za největším turistickým lákadlem ostrova, sopečným národním parkem. Zakončení v podobě dobrého oběda je však v této době obtížné. Do restaurace se nevejdeme, na Lanzarote mohou být u stolu jen dva.
Nakonec se v San Bartolomé přeci jen najíme, ale ztrácíme drahocenný čas. To ještě netušíme, že díky Covidu bude od 17 hodin vše zavřeno. Takže se do kaktusové zahrady Jardin de cactus nedostaneme a na lávový tunel Jameos del Agua a jeskyni Cueva de los Verdes můžeme také zapomenout.
Známé vinařství La Geria, kde jsme se loni docela zdrželi, bohužel také nestíháme. Naštěstí mají jejich vína v místním supermarketu, a tak bude večerní oslava stát za to. Večeříme na lodi a slavíííííme. Dnes jsem totiž naplul 20000 námořních mil.
Ráno se nikomu z vyhřátého pelíšku nechce. Přesto vracíme auto, vyřizujeme přístavní formality a dozvídáme se z několika stran nepříjemnou zprávu. Ostrov Fuerteventura se na nás netěší. Nebudeme moci přistát v přístavu Morro Jable, ani si zde půjčit auto. Tak tedy příště.
Vyplouváme s plánem před Morro Jable hodit kotvu. Vítr citelně slábne, nefouká daleko na moři ani u pobřeží. Na kotviště připlouváme za tmy jako třetí loď. Fouká jako naschvál až do rána kolem 20 uzlů. Vlny jdou napříč větru, a tak se v noci pěkně pohoupeme. Kotva typu Rocna na nerezovém řetězu, zatažená na 2800 otáček však drží jako přibitá. Noc je tedy v pohodě. Ráno vítr trochu slábne a mění směr. Na Gran Canarii nás čeká dlouhá plavba křižováním na zaďák. Při plavbě na zaďák se nám osvědčilo použití pomocné otěže vedené na genu rovnou ze zední vinšny jako na genaker.
Po 73 Nm doplouváme se setměním do Las Palmas. Jen tu přespíme a ráno zase do vln. V sílícím větru tentokrát krásně plujeme až před Radazul na Tenerife. V marině již není ani noha, a tak se vyvazujeme u čerpací stanice a jdeme na večeři do restaurace. Situace ohledně restrikcí se za 14 dní změnila, dnes bychom mohli u stolu sedět po šesti. Po 13 dnech plavby máme za sebou 773 Nm (u dalších dvou námořníků ukazuje Navionics až 820 Nm).
Tak ráno jen s pomocí Alboranu vybrat testovací laboratoř směrem na letiště, předat loď (bez závad) a vyrazit vstříc černým zítřkům.
Po několika plavbách v této lokalitě mohu jen doporučit dvoutýdenní trip. Při troše dobré vůle a několika nočních jízdách lze obeplout celé souostroví. Pokud věnujeme přípravě plavby a komunikaci s půjčovnami aut několik nocí, je možné pojmout plavbu i jako poznávací. Pak se budete do tohoto ráje často rádi vracet.
autor: Láďa Kalina, Jachetní instruktor MDČR
autor fotografií: Jan Hesoun