Ve druhé polovině dubna 2012 proběhla naše sportovní plavba ve Skotsku, které se zúčastnily tři lodě typu Westerly od 36 do 41 stop. Plavba vedla přes nejkrásnější místa skotské ostrovní říše a pro všechny účastníky to byl strašně silný zážitek. Pojďte ho prožít s námi!
Trasa vedla po těch nejkrásnějších místech Skotska a všechny přesvědčila, že Skotsko je neskutečně zajímavou a neprávem opomíjenou jachtařskou oblastí.
Předpověď slibovala déšť, déšť a déšť. A nám se déšť střídal se sluníčkem a chladným počasím, kdy většinu času vládla výborná dohlednost, která dala vyniknout malebnosti a drsnosti skotských ostrovů. Zpočátku slabý vítr vystřídala ve druhé polovině silná severní bouře a my jsme si tak užívali náročného a studeného jachtingu.
Vypluli jsme z mariny Dunstafnage u Obanu na západním pobřeží Skotska a první den plavby jsme zamířili ke hradu Duart na ostrově Mull. Zakotvili jsme v zátoce a vylodili jsme se pod hradem vypínajícím se na skalním ostrohu.
Hrad byl do konce dubna uzavřený pro turisty, a tak jsme si ho pouze obešli a pokračovali jsme v plavbě k ostrovu Isla, na kterém je osm single malt whisky destilerek. V sobotu proběhla destilery tour v destilerkách Lafroigh, Ardbeg a Lagavulin spojená s ochutnávkou.
Návštěva dvě stě let starých destilerek je velmi zajímavá a poučná. Pochopili jsme, proč je ostrovní whisky tak kouřová. Může za to používání rašeliny jako paliva při sušení naklíčeného ječmene. V destilerce Ardbeg nám prohlídku zpříjemnila výborná průvodkyně.
Celá prohlídka připomínala kabaret. Průvodkyně byla velmi vtipná a její ukázky přehledně vysvětlující celý proces výroby whisky byly někdy dost nebezpečné. Třeba když letlampou zapalovala rašelinu v dřevěné místnosti.
Na konci každé prohlídky bylo ochutnávání různých druhů místní whisky s vysvětlováním rozdílů mezi jednotlivými druhy. Na ostrově Isla žije 3 500 obyvatel a každý rok se z tohoto ostrova vyveze asi 15 milionů litrů single malt whisky.
V sobotu večer jsme s přílivem vypluli z ostrova Isla a zamířili jsme k ostrovu Mull na malý ostrůvek Iona, kde je nejstarší opatství ve Skotsku. Roku 563 na tomto ostrůvku přistál irský mnich Colombus a začal zde šířit křesťanství.
Prastaré benediktinské opatství bylo celé zrekonstruované a má zcela magickou atmosféru. Věž kostela se vypíná na malém ostrůvku a je z dálky viditelná. Komunita věřících žijících v opatství je z celého světa. Ostrůvek Iona je také zajímavý tím, že zde žije ovce s jedním rohem, tzv. Capricorn.
Z Iony jsme vypluli na sever k ostrovu Stafa z čedičové vyvřeliny v podobě osmibokých tyčí a k ostrůvkům Trenishi na sledování tuleňů. Na noc jsme pokračovali v plavbě na Atlantik směrem o ostrovu St. Kilda. Tento malý ostrůvek je vystrčený 50 NM na západ od vnějších Hebrid a několik tisíc let na něm žila komunita lidí živících se lovem ptáků, rybolovem, zemědělstvím a chovem ovcí.
Muži chytali ptáky na vysokých skalních útesech a lezli po nich bosí. Během staletí se jim na noze zvětšily palce, aby dokázali lépe stát na malých skalních výstupcích. Darwin by na tomto ostrově měl radost hned několikrát:-)
Ostrov St. Kilda je první Národní památkou a rezervací ve Skotsku. Každý Skot, když mu řeknete, že jste byli na Kildě, tak se na vás hned dívá jako na obzvláště zcestovalého člověka:-) Malý ostrůvek nás opravdu zaujal a hluboce se nám zapsal do paměti.
Malé domky stojící v polokruhu, kamenné přístřešky s travní střechou, ovce z doby železné, dvakrát větší myši nežli je obvyklé, strmé útesy, tisíce ptáků, to vše vás přenese do dob dávno minulých. Máte zde pocit, že čas tu běží úplně jinak. Tak nějak pomaleji.
Na Kildě jsme pocítili negativní následky boje proti terorismu. V průvodci jsme si přečetli, že na ostrově je malá restaurace. Ptali jsme se správce ostrova, kde je ta restaurace.
Odpověděl nám, že je zavřená, protože je umístěná ve vojenském objektu. A jelikož je zde riziko, že by se nějaký turista mohl v restauraci odpálit a zničit tak vojenskou základnu, do restaurace se nesmí. Kvůli boji proti terorismu jsme se tak nedostali do hospody.
Z Kildy jsme vypluli na další noční plavbu směrem ke vnějším Hebridám, k ostrovu Lewis a Harris. Bylo jasno, zima kolem nuly a protivítr. Noční plavba proti větru, na motor a s malou hlavní plachtou, byla dost náročná, ale noční hlídky byly odměněné silnou polární září, která celou noc neskutečně plála na severní obloze.
Zelené záblesky přebíhaly jako laserová show po celé severní obloze. Později nám místní obyvatelé říkali, že na konci dubna je tak silná polární záře velmi neobvyklá. Tak jsme měli štěstí.
Ještě celý další den jsme se převážně na motor prodírali proti větru do Stornoway, hlavního města Hebrid, kdy jsme přistáli pozdě večer. Další den jsme místním autobusem jeli na prohlídku ostrova, na návštěvu keltských stojících kamenů v Calanish, jejichž stáří se odhaduje až na 5.000 let.
Kameny mají neskutečně magickou atmosféru a každé jejich místo vyzařuje jinou energii. Kamenný kruh, postavený kolem centrálního nejvyššího kamene, působí jako energetický zesilovač. Návštěva ostrova pokračovala od keltských kamenů k vesnici z doby železné.
Tato vesnice byla ukrytá pod písečnými dunami a při jedné obzvláště silné bouři byla její část asi před 16 lety odkrytá. Je zajímavé vidět, v čem zde před tisíci lety místní lidé bydleli a jak krásnou zátoku si pro svůj život vybrali.
Předpověď na další den byla bouře NW 40-50 kn. Ideální podmínky pro plavbu na Isle of Skye. Vypluli jsme za svítání ze Stornoway pouze na velkou genu. Postupně jsme ji zmenšili až na hodně malou genu. Foukalo nám 35-50 uzlů, a tak jsme si užili nádherný jachting.
Nikdo neplul, pouze naše tři lodě letěly pod malým kouskem přední plachty k ostrovu Isle of Skye. Sedmdesát mil jsme upluli za 10 hodin. Slušný a radostný výkon. Na ostrově Isle of Skye jsme už mohli zpomalit naše náročné cestovní tempo a začali jsme si užívat víc pohody v přístavních hospůdkách a občas jsme to proložili návštěvou nějakého ostrovního hradu.
Ve fjordu Loch Alsh jsme navštívili malý ostrovní hrad Ailean Donnan. V každém historickém filmu ze Skotska můžete tento malebný hrad vidět. Zakotvili jsme přímo před ním a obsadili jsme ho rychlým výsadkem. Večer jsme vypluli podél Skye na jih a v noci jsme přistáli v nové marině v Mallaig.
Marina byla tak nová, že jsme připluli právě na její slavnostní otevření, které probíhalo ráno. Zúčastnili jsme se té slávy a pak jsme doplnili naftu do všech lodí. Při placení mi chlapík obsluhující čerpací stanici prozradil, že v Tobermory, kam míříme, je večer veliký mejdan. Měli jsme se na co těšit.
Bohužel jsem to po vyplutí prozradil posádkám a všechny chtěly plout přímo do Tobermory. Silou kapitánské autority jsem je přehlasoval a pluli jsme nejprve do nádherného fjordu Moidart.
Vjezd do fjordu je navigačně poměrně složitý, ale odměnou za obtížný vjezd je starý hrad Tioram na konci fjordu. Vylodili jsme se k ruině hradu, kterou jeho majitel nemůže opravit, protože Společnost pro ochranu kulturního dědictví mu to zakázala. Majitel musí udržovat hrad ve stavu nechátrající ruiny tak, aby byl stále stejný jako posledních dvě stě let.
Na bráně do hradu je velký nápis vstup zakázán. Pro ty, co nedbají nápisu a projdou dovnitř, čeká na zdi zavěšená ochranná přilba, aby vám při vstupu do hradu nespadlo něco na hlavu. A uvnitř hradu jsou žebříky na hradby, abyste tam nemuseli lézt po zdech a neutrpěli jste úraz. Úžasný přístup k těm, co nedbají zákazů.
Večer jsme připluli do Tobermory, hlavního města ostrova Mull. V Tobermory probíhal avizovaný festival a o půlnoci, kdy jsme přistáli, to zde naplno žilo. Všechny bary byly narvané k prasknutí, a tak jsme neodolali a vyrazili jsme zapít naši krásnou plavbu.
Nakonec z toho byla nejnáročnější noční hlídka pro všechny posádky. Přemíra alkoholu a žádostivých místních žen se ukázala jako obzvláště nebezpečná kombinace. Se svítáním jsme se vrátili unavení na loď a obávali jsme se, aby nás nepřepadla mořská nemoc v přístavu.
Poslední den jsme už pouze relaxovali, vzpamatovávali jsme se z nočního reje a přepluli jsme do výchozí mariny Dunstafnage. Skončila plavba, která byla hodně studená, náročná, ale také nádherná. Pár lidí pochopilo, že takovýto jachting opravdu není pro ně, ale ostatní si budou chtít zcela jistě něco podobného opět zopakovat.
Autor: Jiří Zindulka
Chcete také zažít podobnou neopakovatelnou atmosféru? Poplujte s námi. Loď s kapitánem Pavlem Janečkem vyplouvá do Skotska na sportovní plavbu už 16. května 2020. Lodě ve Skotsku nenajdete ve vyhledávači a je jich omezený počet, proto je právě naše sportovní plavba opravdu výjimečnou možností, jak nádherný jachting ve Skotsku zažít na vlastní kůži.
Pokud přesto chcete vyrazit na vlastní pěst, napište přímo našemu specialistovi. Upozorňujeme, že plavby do Skotska je nutné plánovat v předstihu a počítat s menším výběrem lodí a termínů.