Koronavirus vězní plachetnici na Kapverdách už přes 50 dní a posádka nesmí na souš

Koronavirus vězní plachetnici na Kapverdách už přes 50 dní a posádka nesmí na souš

Jakub Žondra je absolvent naší jachtařské školy a do sbírání jachtařských zkušeností se vrhl rovnýma nohama. Uzavírání hranic jejich posádku zastihlo při plavbě z Portugalska na Kapverdy. Už 8 týdnů čekají, až je vpustí do země. Jak řeší zásobování a jaké problémy museli překonávat při plavbě Atlantikem?

Jakub Žondra je absolvent naší jachtařské školy a do sbírání jachtařských zkušeností se vrhl rovnýma nohama. Uzavírání hranic jejich posádku zastihlo při plavbě z Portugalska na Kapverdy. 8 týdnů čekají, až je vpustí do země. Jak řeší zásobování a jaké problémy museli překonávat při plavbě Atlantikem? 


Jakub a posádka při plavbě Atlantikem

Z Portugalska na Kapverdy na palubě plachetnice Emma

Je to asi půl roku, kdy jsem si udělal kapitánský průkaz C. S nadějí jsem vyhlížel nejbližší šanci 

k načerpání nových plavebních zkušeností. Příležitost na sebe nedala dlouho čekat. Jen pár dní 

po dokončení zkoušek se mi ozval holandský kapitán Gery, se kterým jsem kdysi pracoval na říční lodi, zda bych neměl zájem o práci na jeho plachetnici Aries, která momentálně kotví 

na Kapverdách. Aries je 117 stop dlouhý ketch, nádherná 80 let stará loď.


Samo sebou jsem na nabídku kývl a o pár měsíců později se vydal na cestu do Portugalského Nazare. Tam jsem se setkal s jeho kolegou a kamarádem Aronem, irským kapitánem plachetnice Emma, na které jsme měli doplout dolů na ostrovy. 


Aries a Emma bok po boku


Po pár týdnech nutných oprav motoru, elektroniky a plachet, k nám přiletěl i Gery a my mohli konečně odplout. Byl pátek 13.3. a my jsme vypluli na oceán směr Kapverdské ostrovy. V té době ještě nikdo z nás netušil, že již brzy celý svět uzavře své hranice v důsledku vypukající pandemie a naše situace se radikálně zkomplikuje…


Vlnami Atlantiku s nefunkčními přístroji

Emma, 60 stop dlouhá šalupa s námi na palubě vyrazila vstříc dobrodružství, které mělo trvat déle, než si kdokoliv z nás představoval. Průměrnou rychlostí sedm uzlů jsme letěli po oceánu. Během prvního týdne plavby jsme se museli srovnat jen s drobnými problémy. Třeba téměř nefungujícími navigačními přístroji, které konstantně vypovídaly službu. Nebo s nepřetržitým létáním všech věcí, které nebyly přilepené páskou nebo jinak upevněné, všude po podpalubí. 

A s nekončícím padáním z postele podle toho, jak se Emma prodírala vlnami. 


Vaření se stalo akrobatickou disciplínou a hlídky u kormidla po 2 hodinách denní rutinou. Cesta ale jinak ubíhala svižně a drželi jsme se svého kurzu. Jediné, co nám přišlo zvláštní, bylo, že jsme nepotkávali téměř žádné jiné lodě. Dokonce i nebe bylo čisté a bez jakéhokoliv leteckého provozu.

 
Prodírání vlnami Atlantiku


Když jsme se po šesti dnech cesty přiblížili ke Kanárským ostrovům a opět získali signál a kontakt přes VHF, spadla nám všem čelist. Evropa uzavírá, nebo už uzavřela hranice, vstup na Kanárské ostrovy bez karantény je nemožný. Proto tedy žádné lodě a letadla…


Zásoby docházejí a situace je nejistá

Ale co teď?! Zásoby docházejí a situace je nejistá. Padlo rozhodnutí. Budeme pokračovat dál

s tím, že Kapverdy jsou stále otevřené a máme tam větší šanci k přečkání situace, než se zaseknout na půl cesty na kdovíjak dlouho.


Další dny nám nepřinesly mnoho příznivého. Autopilot při větších vlnách začal vypínat, vítr se měnil také čím dál častěji. Hlavně v noci, takže jibing se stal novou noční zábavou. Alespoň nám začali společnost dělat delfíni, přes den skákali kolem trupu a v noci jen tiše proplouvali světélkujícím planktonem a zanechávali za sebou zářivou stopu jako vystřelená torpéda.


Světélkující plankton je vždy krásnou podívanou


Čím jsme byli blíž, tím víc loď dostávala na frak. Urval se nám jezdec hlavní plachty na stěžni, což komplikovalo její stažení v případě silného větru. A jen necelý den cesty od ostrovů se nám začal valit dým z podpalubí. Shořela nám kompletně jednotka ovládající autopilota…


“Země na obzoru!!!”

Po poslední etapě střídání za kormidlem konečně vidíme Kapverdské ostrovy!

Dorazili jsme. Všichni jsme si trochu oddechli, ač to byla přes všechny obtíže skvělá cesta, a vpluli jsme do mariny, abychom se nahlásili na kapitanátu.


Jeden by řekl, konec dobrý, všechno dobré… A bylo by, kdyby hranice země neuzavřeli šestnáct hodin před naším příjezdem. Jsme v pytli. Karanténa, zákaz vstupu na souš a do přístavu. Celé to mělo trvat jen čtrnáct dní, než nás vpustí dovnitř. Bohužel, to byl celý další měsíc, než nás konečně nechali zakotvit v marině, ovšem stále bez povolení vylodit se!


Kapverdská marina je nedobrovolným domovem už 8 týdnů 


Vzhledem k tomu, že zásoby nám už při příjezdu klesly na minimum a vstup nám byl odepřen, museli jsme operativně začít řešit situaci. V prvních dnech nám pomoc nabídla lokální maritime police a v člunu nám přivezli vodu a základní suroviny na další dny.


Jejich nadšení ovšem netrvalo dlouho a velmi záhy s námi téměř přerušili kontakt. Začal opravdový “hustle”, vyjednávání s lokálními rybáři. 


Všechno je zde velmi "tranquillo", takže si jeden počká. Ale nakonec za drobnou úplatu se požadovaný proviant dostal vždy na palubu. Vděční jsme ovšem hlavně ostatním mořeplavcům, kteří nám nabídli svou pomoc a doteď nám ochotně pomáhají v této situaci! 


Co bude dál?

 …Jsme zde už osmý týden, jako jediní stále na kotvě a bez povolení ke vstupu do země…


 …tuto zprávu píšu z kajuty šalupy Emma. Co bude dál?


…Stali jsme se snad vězni Kapverdské mariny? A co Aries? Loď, pro kterou jsme přijeli, 

a potřebujeme ji dostat zpátky do Holandska. Odplujeme s ní?

 


Z lodního deníku: 

Jakub ,,Kachna” Žondra, člen posádky lodi Emma a Aries

Cape Verde 10.5.2020

 

Chcete prohloubit své jachtařské dovednosti a obstát v kritických chvílích? Rezervujte si místo na naše přednášky se zkušenými kapitány. Právě teď běží online!

Chcete také do naší jachtařské školy? Neváhejte se na mě obrátit