Herec Václav Vydra plachtí už skoro 30 let. Miluje vítr ve vlasech a svobodu, kterou mu jachting dává. Plaví se nejraději se svou ženou a divokými historkami z moře se jen hemží. Pojďte si je poslechnout s námi!
Jak se z herce stane jachtař? Byl to dětský sen?
Sen úplně ne, ale mě tyhle věci vždycky lákaly. A po revoluci mi kamarád a spoluhráč z tenisu Petr Prejda řekl, že si jde dělat kapitánský zkoušky. Tak jsem mu řekl, že půjdu s ním. Řekl jsem to Janě (herečka Jana Boušková) a ona řekla:”Tak já jdu taky”. Kurz jsme dělali u Oldy Straky a na Císařské louce dělali zkoušky.
Petr už měl praxi, tak půjčil loď a vyjeli jsme poprvé do Chorvatska. To bylo v 90. letech. Byli jsme spolu asi dvakrát, a pak už jsme si začali půjčovat loď sami. A od té doby vyjíždíme pravidelně každý rok.
Plachtíte už skoro 30 let. Změnil se za tu dobu jachting?
V charteru jsou lepší lodě. My jsme začínali na strašný hrůze :) A taky bohužel přibylo lodí, zvlášť v Chorvatsku, už je problém najít místo na kotvení. My ale většinou nekotvíme v marinách, spíš na kotvě nebo na bóji, tak nemám moc problém.
Kde se plavíte nejraději?
Jezdíme teď do Chorvatska, předtím několik let do Řecka, dvakrát jsem byl ve Španělsku na Baleárech. Jednou jsme byli na Sardinii. A to bylo dost děsný teda! Tam jsme byli sami s Janou a strašně tam foukalo, tak to bylo spíš utrpení, než že bychom si užívali. Chtěli jsme doplout na Korsiku, a k tomu teda opravdu nedošlo. Ale k tomu se ještě dostaneme :).
Vy asi máte hodně historek z lodi :)
Franta Skořepa nás jednou vytáhl s bandou kolegů na Miami, že kupuje loď. No loď nebyla, a tak jsme strávili 14 dní v Miami na břehu. No to byla naprosto strašná dovolená:). Jednou nás vzali alespoň na motorák. Byly tak strašné proudy, že jsme se pomalu museli držet lodě, abychom neuplavali :). No, a nakonec já jsem navrhl, že půjčím loď já. A to nikdo nechtěl, protože měli strach. A tak jsem půjčil aspoň auto. Strávili jsem pár dní popojížděním po Floridě a návštěvou “mickeymauslandů”. Bylo to strašný. :). A než jsme odjížděli, tak přišla strašná bouřka. A tak jsem byl rád, že jsem nám žádnou loď nepůjčil. Do těchto vod, které jsem fakt vůbec neznal, to by nemuselo dobře dopadnout. Je to přeci jen jiné.
Co máte na moři nejradši, proč vás to táhne na loď?
Mám moře rád odmalička. A to, že na lodi jsem nezávislej na čemkoliv. Můžu si jet, kam chci, zakotvit, kde chci, a vybrat si místo, kde nejsou lidi. Člověk má svůj vlastní “ostrůvek” na moři.
Dvakrát jsem měl půjčenou motorovou loď, ale to mě nenadchlo. Mě baví plachetnice. Tím, že se na ní dá plout a žít tam. Na motoráku se moc žít nedá, když jede. Dělá kravál a je to na neklidné hladině nepříjemné.
Vaše žena Jana má také kapitánský průkaz. Ale kdo je opravdu kapitánem na lodi?
My jsme dva kapitáni, ale Jana je nepraktikující :) Asi kdybychom ji “hodili do vody”, tak by s tou lodí něco dokázala, i když ji nikdy moc neřídila. Ale tahala mi plachty, přehazovala genu. Mimochodem, teď naposledy jsem měl loď se samopřehazovací genou, měl jsem ji poprvé a není to špatné. Není tak velká, ale je to hodně pohodlné.
Shodnete se na lodi?
Já jsem měl už na první plavbě dost vtipnej zážitek, kde Jana získala trochu ostych před větrem a před vlnami. Byli jsme na Korčule a chtěli jsme doplout do zátoky Žuljana, která se Petrovi moc líbila, asi dvě hodiny plavby. Kapitán vedle stojící velké jachty nám ukazoval předpověď počasí a radil, že se máme vyvázat křížem, i nám s tím pomohl. Nebe ale bylo jasný, slunce… A my jsme seděli na lodi a moc jsme chtěli plout.
Tak jsme odvázali loď, plujeme a najednou se zvedl vítr, samozřejmě protivítr. A začaly vlny. Tak jsme jeli na plný výkon, asi 3 uzly…víc to nešlo a na plachty také ne :) Jeli jsme to asi 5 hodin, holky byly vyřízené. Byly takové vlny, že nešlo zakotvit jinde. S vypětím sil jsme dopluli do zátoky, a tam jsme se přivázali k nějaké borovici. To byl takovej první zásek hlavně pro Janu. A ten trochu přetrval. Vždycky, když je loď nakloněná, jsou vlny, malinko to skáče, tak to není dobrý. Foukat může, ale když jsou do toho vlny, je to špatný.
Jezdíváte často jen ve dvou, zvládáte to na lodi? Někdo si neporadí ani v šesti :)
Mě to přijde moc. Pro mě jsou ideální tak 4 lidi, když jsme s dětmi, je nás 5 a je to akorát. Čím víc lidí, tím víc nároků a požadavků, lidi se musí domluvit. A to pak i ten týden může být dlouhej :)
A jak to tedy bylo tenkrát na té Sardinii?
Já jsem si vymyslel, že doplujeme na konec Sardinie, tam najdu zátoku, přespíme a druhý den poplujeme na Korsiku. Ale začalo foukat. Fest foukat. Bohužel foukalo směrem do té zátoky. A to byla jediná zátoka, která tam byla, a už v ní kotvilo několik lodí. Zakotvil jsem, za námi stála velká dvoustěžňová francouzská plachetnice.
No a foukalo pořád dost. V noci mě Jana vzbudila, že slyší nějaké bouchání. Já vylezl na palubu, stáli jsme asi půl metru zádí od té velké jachty a lehce jsme do ní strkali. Rychle jsem nastartoval, vytáhl kotvu, popojeli jsme, udělali jsme kruh a znovu jsem zakotvil. A to už jsem si lehl na palubu a dával pozor.
Ale nicméně jsem usnul a vzbudila mě taky rána. A do nás zepředu narazila loď jiného Francouze, který se taky utrhl z kotvy a nacouval do nás. A to byl apokalyptickej obrázek. On se to snažil nějak řešit u svého zadního zábradlí. A na jeho palubě stála holčička v dlouhé noční košili a troubila na trumpetu do mlhy. Zjistil jsem, že jeho loď se zasekla za tu naši za zábradlí. Snažili jsme se to uvolnit, ale on nemohl odjet, protože se zasekl kormidlem za náš kotevní řetěz. A do toho ta holčička pořád troubila na tu trumpetu.
Až se vzbudili ti Francouzi z velké lodi, celá jejich posádka naskákala do motorového člunu, a odstrkala tu loď. No a načež Francouz zmizel do tmy mávaje a odplul. My jsme tam zůstali a já měl trošku prohnutý zábradlí, nicméně jsme byli rádi, že jsme rádi.
Jak to dopadlo?
Ráno jsem narovnal zábradlí, nebylo to poznat a vypluli jsme taky. Na Korsiku ne, to už Jana odmítla. Tak jsme přepluli kus dál, kde byly bóje, tam jsme přivázaní strávili asi dva dny. Když přestalo trochu foukat, vypluli jsme, ale ono zase začalo. Tak jsme se vrátili zase na tu bóji. A pak už jsme potřebovali nakoupit, tak jsme pluli do jedné mariny, kam jsem volal, ale foukalo zas do zátoky a ta loď nešla moc brzdit, i s vypnutým motorem jsem jel docela rychle. Oni ale byli zvyklí, přijeli nám naproti a pomohli nám dostrkat se do nějaký díry. Tam jsme zakotvili, šli na večeři a bylo nám dobře.
Zůstali jsme tam ten poslední den a pak už jsme museli zpátky. Jana řekla, že sama se mnou už nepojede. Ale nedodržela to :). Pak jsme jezdívali do Řecka se známými, ti měli vlastní loď. Do Jónského moře, pod Korfu, na Ithaku, nejdál jsme dopluli na Zakynthos.
Jak vnímáte Řecko v porovnání s Chorvatskem?
Mě se hrozně líbilo, že nebylo tak civilizované, nebylo tam tolik marin, spíš městečka, kde se dalo kotvit, a nebylo tam tolik lodí. Měl jsem to tam moc rád. Ale už jsem tam pár let nebyl, tak ani nevím, jak to tam teď vypadá.
Jaký jste typ jachtaře – spoléháte na elektroniku nebo tradiční papírové mapy?
Kombinuju papírovou mapu a GPS. Na papírové plánuji před plavbou a na GPS sleduji, kam pluju. Aplikace jsem zatím nezkoušel, ani je moc neznám. Třeba kotvu si hlídám sám, vůči břehu. Já jsem nikdy neměl rád vyvazování ke břehu. V Chorvatsku to občas jinak nejde, bóje mi nevadí, ale když se mám vyvázat ke břehu, tak mě to nějak štve. Mám radši, když je loď jen na kotvě a může se točit volně. Je to i takové klidnější, loď se stočí po větru. Když se vítr obrátí a je loď vyvázaná, je to nepříjemný. A když se utrhne kotva a člověk je přivázaný jen k borovici, je to fakt nepříjemný.
Máte nějaké vychytávky, co si vozíte na loď?
Lodě jsou dneska docela vybavené. Ale vozím si svůj nůž, kus lana ….nic nepotřebuju. Snažíme se co nejvíc věcí koupit na místě, abychom netahali nic moc sebou.
Troufáte si i na opravy?
No kdysi ještě s Petrem nám nešel motor. Ani nevím, jak se nám to povedlo opravit. Nějak jsme se v tom šťourali. A nějak jsme to “doštourali”, že jsme ho natočili a dobře to dopadlo.
A pak jsem byl sám s Janou, s motorákem, to byla bezvadná dovolená :) Měli jsme půjčeného Baylinera, vyjeli jsme z Vodice a mířili na Kornati. Když jsme k nim připluli, tak motor zhasnul. Houpali jsme se a nic. Volal jsem do mariny, technik říkal, že přijede s jinou lodí. Jenže my jsme se houpali na moři bez motoru, takže katastrofa. Tak jsem sundal přívěsný motor z dinghy, nabastlil jsem to na nějak na zadek lodi a, aniž jsem cokoliv viděl, tak jsem dostrkal loď k nejbližšímu břehu.
Technik nás pak odtáhl do mariny, kde byl servis Bayliner. No, a to byla naprostá katastrofa, fakt nepospíchali. Tak nám charterovka dala týden navíc a půjčila nám plachetnici. Po třech hodinách plavby jsme zakotvili v první zátoce. A už jsme pak nenastartovali. Pokusil jsem se vyjet na plachty, to se nepodařilo. Potkali jsme známé, a ti nás odtáhli do mariny. Pak nám našli náhradní motorák. Starší, ale zachovalej, a hlavně jel. ...No, to už bylo hodně načatý :) Ta plachetnice, to byla bezmoc, to bylo fakt hrozné.
Václav Vydra na motoráku, raději má ale plachetnice Stává se vám to často?
Stala se nám ještě jedna příhoda s Lubošem Brabcem ve Španělsku, když jsme pluli z Mallorky na Menorku. Blížili jsme se k Menorce, krásně foukalo, a tak jsme se trochu honili s jednou plachetnicí. Já byl u kormidla, kormidlo se najednou začalo točit a nic to nedělalo!
Něco prasklo, myslím bowden, a kormidlo bylo nefunkční.
Tak jsme našli pínu, vrazili ji tam a dojeli do zátoky. Asi půl dne jsme se to snažili opravit, ale nepodařilo se to. Tak jsme to celé dojeli na tu pínu. A to mělo jednu pikantnost. Když jsme se vraceli, chtěli jsme se na Mallorce navečeřet a doplout přes noc. A ono začalo foukat. A přišla bouřka. To byl zas malér, s holkama:) Jana má verzi, že jsme přežili, protože se celou dobu modlila v kajutě. Já s Brabčákem jsme se střídali v noci u té píny. Což jsem ale vychytal! Nedrželi jsme ji nakrátko, ale vrazil jsem tam pádlo a měli jsme páku. Naštěstí my jsme začínali na prvních lodí s takovýmto kormidlem, tak se nám to hodilo.
Bylo to dobrodružný. A moc pěkný. A ráno za svítání jsme zajeli do zátoky a zdřímli si… No, ale Janu to nenadchlo musím říct :)
Jedním z jachtařských parťáků byl i kytarista Lubomír Brabec Jak pečlivě si přebíráte loď? Po těchto zkušenostech :)
Já se už ptám na všechny základní věci. Hlídám si hlavně plachty, aby šly vyndat, to už jsem jednou měl problém. Motor na dinhy a dinhgyho si hlídám….jinak lednici a ty běžné věci. A hlavně plotter, to se i ptám, jak se obsluhuje, jsou už různé. A docela mě bavilo, když jsem měl 2 plottery, jeden u kapitánského stolu a druhý venku, to doceňuju. V těch podmínkách, v jakých tady pluju, je to ale v podstatě jedno, ale je to příjemný. I kvůli hloubce. A ptám se taky na to, zda hloubkoměr měří pod kýlem nebo od hladiny, nebývalo to úplně obvyklé. To je docela zásadní :)
A hlavně se poslední dobou snažím půjčovat si novější lodě.
Kde jste se nejvíc naučil? Kde se z jachtaře začátečníka stal zkušený kapitán?
Když jsem byl hozenej do vody sám, když jsem tam nikoho neměl a loď jsem si musel ošéfovat úplně sám, to jsem se naučil nejvíc.
Jednou v Chorvatsku jsem dokonce zažil vzpouru posádky! Vymyslel jsem si, že poplujeme na Mljet. A když jsme se tam vzbudili, bylo krásné počasí, ale foukalo. Tak říkám, jedem na Korčulu. A Jana říká, že moc fouká. A já na to, to bude dobrý, to je v pořádku.
Vyjeli jsme ze zátoky, vlny byly fest, foukalo taky docela hezky. Loď se naklonila, nabrala pěknej vítr, do plnejch plachet a řítil jsem se skrz vlny, docela to houpalo, zalejvala mě voda. Všichni byli naštvaní a nikdo se mnou nemluvil. A mě za chvíli začala být zima, tak jsem chtěl, aby mi přinesli bundu a oni: “Přines si jí sám”. Tak jsem říkal: “Za to bych vás nechal ve válce popravit, nebo protáhnout pod kýlem :)”
Nakonec jsem si musel pro bundu sám. To byl ale problém, ta loď neměla autopilota :) tak jsem si tam nějak utáh kormidlo, a než jsem se vrátil s bundou, tak to nějak vydrželo. To mě tenkrát dožrali hrozně. To se nedělá….ale doplul jsem!
Měl jste někdy nehodu?
No s tím motorákem. Zakotvili jsme na Brači a šli za známými. Když jsem se vraceli, tak ta loď tam nebyla! Lekl jsem se, že ji někdo ukradl. A najednou ji vidím, jak se pohupuje kousek od skalisek. Rychle jsem skočil do dinghyho a na poslední chvíli jsem ji nastartoval.
Stalo se mi to ještě jednou. Předloni na jsme si zajeli na Rabu na břeh a při návratu jsme koukali, že plachetnice stojí někde úplně jinde. A tam naštěstí je písčitý dno. Takže zůstala stát na písku a naštěstí se nezabořila. Tak jsme odjeli, ani to nebylo poškrábané.
A na stejném místě, je to totiž takové strategické místo, nám na lodi najednou něco hrclo. Najeli jsme na návnadu a namotal jsem vlasec na šroub, ale hodně. Nakonec až Honza, on je zdatnější potápěč, vzal můj nůž a trvalo mu asi 40 minut to vyřezat. Tohle je nepříjemné. Dáváme si na to pozor, ale někdy jsou ty návnady špatně vidět. Když to vypadá že dno bude špatně držet kotvu, jdu radši do vody a prohlídnu si, jak to tam vypadá. A často si se šnorchlem si kontroluju, zda kotva drží.
Máte ještě nějaký sen, kam plout, kam se jachtařsky posunout?
Já se obávám, že už se asi neposunu a zůstanu u brouzdání mezi ostrovama :) I proto, že tu mám koně. A 10 dní je maximum, na které jsem ochoten se vzdálit, aby se mi nenahromadilo moc práce. A u koní to ani nejde, já jim sám strouhám kopyta, a to se nedá vynechávat. A už vůbec ne kvůli mé zábavě. Takže delší plavby asi ne. Uvažoval jsem, ještě když jsme pluli s Lubošem Brabcem, o přeplavbě z Gibraltaru do Středomoří. Ale už k tomu asi nedojde.
Chtěl bych ale ještě zmínit jednu akci. Kdysi nás Jirka Zindulka oslovil a Luboš Brabec dal dohromady jachtařský tým. Sea of stars. A závodili jsme v Chorvatsku. Luboš, já, moje Jana, Dan Hůlka, Lucka Výborná, Jana Paulová… Půjčily se závodní lodě stejné kategorie, myslím Jeanneau 35. A to bylo fakt pěkný, několikadenní závod. Je to už hodně dlouho!
Posádka Sea of Stars v akci A jak jste dopadli?
No, poslední jsme nebyli. Měli jsme totiž na palubě profijachtařku Veroniku Fenclovou, a ta nám dělala kormidelnici. A s tou to už bylo o něčem. Ona si nás řídila a na nás bylo, abychom to rychle tahali, já většinou byl na geně, na obratech, tak jsem se snažil. A Jana skládala spinakr. A to je zoufalství, tahat spinakr a skládat spinakr…. to já fakt nemusím. To když se zasekne, to je neštěstí…
Ale docela jsme se tím vypořádali. A bavilo mě to. Pamatuju se na jeden večer, to vymyslel myslím Jirka Zindulka. Zakotvili jsme v zátoce a svázali lodě. Luboš Brabec tam měl koncert na kytaru a já jsem recitoval Romanci helgolandskou. Od Nerudy. Je to krásná báseň. O pirátovi, kterej pověsil ke břehu lampu místo majáku a navedl loď na skály. Když ztroskotala, tak čekal, až všichni umřou a jel ji vyloupit. K ránu tam vysekl díru, vyplavala první mrtvola, on ji k sobě obrátil a zjistil, že to je jeho zeť, který jel na svatbu s jeho dcerou.
Hvězdná posádka na regatě Neláká vás ještě nějaká regata?
Ale jo, rád bych někdy jel. Ale regaty se jezdí na jaře, kdy víc fouká a já jsem na tom časově špatně. Tři dny bych dal, ale jet den tam, den zpátky, na to už jsem moc starej…. To chce alespoň týden.
Jednou jsme byli v Benátkách, kde se pořádal Coooking cup, taková společenská regata, kdy během regaty musel kuchař té lodi uvařit oběd. A kromě času lodí se hodnotila i kvalita jídla. Takže pak večer byla velká trachtace a jedlo se, co se uvařilo. To bylo hezký.
Kdy je to pro vás na lodi úplně nejhezčí?
Mám rád večery. A večeře na lodi. A i když jedem na dinhgym na večeři někam do hospůdky. To mám rád. Ale jinak mě to tam baví pořád. Já ale rád pluju. Já bych plul radši daleko větší vzdálenosti. Mám rád, když plujeme pod plachtama, sem tam zastavíme na moři a plujeme dál. Jana s dětmi se chce spíš potápět, najít si pěknou zátoku a tam pár hodin být... Ale to už jsem si zvyknul a na lodi si čtu. Jsou to vzácný chvilky odpočinku. Na to já přes rok nemám čas. Jana je větší čtivec než já, tak mi vždycky něco doporučí. Jsem rychlej čtenář, tak si tak dvě, tři knížky přečtu.
A role se na lodi neučíte?
Taky jsem se učil, Jana mi to házela… Ale nerad! Na lodi radši vypnu :)
A využil jste někdy jachtařské zkušenosti při hraní?
No...naposledy, když jsem hrál Agamemnona v Ifigenii v Aulidě. Čekali v Aulidě na vítr a on musel podle věštby zabít vlastní dceru, aby začalo foukat. Taková antická tragédie. Tak, nevím, nicméně jsem spadnul při premiéře z dvou metrů na hlavu. Ale nic se mi nestalo, dobře to dopadlo a dohráli jsme to. Tak možná trošku toho Neptunova štěstí jsem měl. To asi za ty panáky rumu, co jsem mu za tu dobu nalil…:)
Chystáte teď něco zajímavého v divadle?
V Divadle na Vinohradech jsem dozkoušel hru “Jak se vám líbí” od Shakespeara, měli jsme premiéru v půlce prosince. No, a to akorát začínám vybírat loď na příští rok :):
Jinak teď jsem v období parforsních honů, což je další koňský sport, který provozuju. Honební jezdectví. To spočívá v tom, že se pokládá umělá stopa, na ní se vypustí smečka psů a za smečkou jedou jezdci. Po trase, která je předem vybraná, jsou na ní různé překážky, přírodní nerovnosti... Je to taková simulace honu. Je to společenský sport :) A krásnej jezdeckej sport, pro mě nejhezčí. Opravdu. Není to o soutěžení, ale o zážitku. Kterej je úžasnej!
Parforsní hon je dalším koníčkem Václava Vydry Jízda na koni má s plachtěním asi něco společného?
Vítr ve vlasech:) A svobodu, ta je úžasná. A rychlost je podobná s rychlostí lodě :)
Když jezdím na koni bez sedla, tak to je nádherný, opravdu ten vítr ve vlasech, volní koně okolo mě...
Kolik máte koní?
Teď jich mám sedm a na čtyřech z nich jezdím. A moje první kobyla, Nelly a dvě tříletá hříbata.
Vy jste vždy obklopený i psy, to stále platí?
Psy mám teď dva, Buffinku a Badíka. Mám je rok a půl, z útulku a jsou naprosto úžasný. Bad mi během jednoho honu, když na mě čekal v autě, rozkousal přední sedadlo na cimprcampr! Je šikovnej :-) To jsem ho měl ale krátce.
Berete psy na loď?
Jednou jsem vzal svého boxera Axe a bylo to zoufalý. Musel jsem s ním na venčení s dinghy na břeh, prodírali jsme se trním... a dostat ho z lodi na břeh, je to problém. Když jsme přijeli do mariny, nechtěl přejít můstek na loď. Ležel na molu a čekal. Za pár hodin pochopil, že to jinak nepůjde, tak se odhodlal.... Vím, že lidi jezdí s menšími psy. Ale asi s nějakými šikovnějšími. Já už bych jim to neudělal, je to zbytečné. Ale někdy mě mrzí, že tam s náma nejsou...
Máte toho hodně, jak to všechno stíháte, máte čas i na něco dalšího?
Mám toho hodně a nestíhám skoro nic. Tedy stíhám, ale trochu mě to unavuje. Tak si říkám, jak dlouho to ještě vydržím :) Jestli to se mnou sekne dřív, než přestanu moct, nebo přestanu moct dřív, než to se mnou sekne. To jsou dvě možnosti :)
No ale loď určitě příští rok stihnete :) Kam zamíříte?
Teď nejčastěji jezdíme na sever Chorvatska, syn si tam pronajímá dům, tak je týden tam a týden s námi na lodi. Loni jsme pluli z Punatu na Krku a děti vyzvedli na Rabu. Je to hodně rekreační. S dětmi a mojí ženou. Ale užíváme si to, půjčujeme si velký lodě a je to hezký.
Děkujeme a přejeme hodně jachtařských i hereckých zážitků a někdy na viděnou na moři!
Chcete si také zaplachtit na severu Chorvatska jako Václav Vydra? Podívejte se na naši nabídku lodí v této překrásné oblasti. A pokud nemáte kapitánský průkaz, nevadí. Doporučíme vám zkušeného kapitána, se kterým na svou dovolenou na lodi rozhodně nezapomenete!