V četnosti výskytu bouřek je Jadran v Evropě na předním místě. Hromy a blesky se zde objevují především v červenci, srpnu a září, a sice na severním Jadranu až 9 dní v měsíci, a v oblasti Dalmácie 4 dny. Bouřky provází obvykle bouřlivý, poryvový vítr. Proto je nutné být při příchodu bouřky obzvláště opatrný. Vítr se začne zvedat, když se tmavá stěna mraků bouřkové fronty dostane nad loď a dosahuje síly 6 až 8 Bf, ve spojení s garbinem dokonce síly až 11 Bf. Tyto bouřky přicházejí většinou od západu a málokdy trvají déle než jednu hodinu. Někdy ale bouřka může střídat bouřku.
Předpokladem pro vznik bouřky je labilní rozvrstvení vzduchu, které vzniká silným poklesem teploty ve výškách přes 3000 m, na Jadranu většinou v souvislosti s ohřevem vzduchu u země. Meteorologové sice bouřkovou situaci včas rozeznají, ale kde přesně lokálně omezené a krátké bouřky své kousky předvedou, neumí spolehlivě předpovědět nikdo. Proto jsou varování před bouřkou často formulována poměrně vágně, např. „ atmosférické poruchy nad Jadranem“. V příznivém případě je to „večer sklon k bouřkám na severním Jadranu“. Naše vlastní předpověď je pak důležitá, není ale vždy jednoduchá.
Ve dne se dá při jasném počasí a při malé oblačnosti klasická předzvěst bouřky, vysoký kupovitý mrak podobný květáku, poznat snadno. Když se tento mrak začíná ve své horní části rozšiřovat, tzv. nalévat vodou a nabývá tvaru kovadliny, nebezpečí bouřky enormně narůstá. V noci, při silném oparu nebo při velké oblačnosti, upozorní včas na blížící se bouřku jen blesk a hřmění. Na vodě je hřmění slyšet už ze vzdálenosti 15 km a blesk je v noci, stejně jako blýskání na časy, vidět až na 80 km. Mrak, formující se v bezprostřední blízkosti, však za tmy nebo při špatné viditelnosti zůstává většinou lidskému zraku ukryt. V takovém případě může loď přepadnout poryvový vítr ještě před prvním zahřměním.
Kdo má na palubě barometr, nebo ještě lépe barograf, může poznat blížící se bouřku často podle pohybu tlaku vzduchu. Na Jadranu se většinou před bouřkou a během ní projevuje jeden z obou níže zobrazených průběhů tlaku:
Také je dobré vědět, že na Jadranu se nejnebezpečnější poryvové větry vyskytují v pravé oblasti (viděno ve směru postupu) bouřkové fronty. Bouřce přicházející ze západu je možné se vyhnout směrem na sever. Nebezpečí úderu blesku je na moři velmi malé. Pokud se ale loď dostane do bouřky, je dobré, pro všechny případy, odpojit koaxiály od přístrojů, jejichž antény jsou umístěny na vrcholu stěžně.
Garbin
Garbin je bouřlivý vítr foukající od jihozápadu až západu. Vzniká v létě, trvá jednu až dvě hodiny a dosahuje téměř vždy síly 8 Bf, někdy dokonce 11 Bf a víc.Tato krátce trvající vichřice přicházející téměř vždy současně s bouřkou, vzniká zpravidla tehdy, když nad jižním středomořím leží tlaková výše a přes střední Evropu nebo severní Itálii postupuje na východ rozsáhlá tlaková níže. Když studená fronta této tlakové níže dosáhne teplého Jadranu, vznik Garbinu je nevyhnutelný. Garbin předcházejí zřetelná varování, ale jen těsně před jeho příchodem:
- barometrický tlak prudce klesá, vane slabý až mírný, převážně východní vítr
- z oparu nad západním obzorem se rychle vynořuje dole zřetelně ohraničená tmavá hradba mraků
Když tato hradba mraků, postupující rychlostí 8 – 20 uzlů, dorazí nad loď, tak začne psí počasí s bouřlivými větrnými poryvy a prudkým deštěm. Při svém postupu přes Jadran zvedá Garbin velké vlny a často způsobuje značné škody. S pravděpodobností vzniku Garbinu se musí počítat v červnu, červenci a srpnu, ale také na jaře a na podzim, obzvláště na severním a středním Jadranu.
Vodní smrště
Vodní smrště jsou maloplošné, krátkodobé a nebezpečné vzdušné víry nad mořem. Vznikají v bouřkových mracích a vypadají jako sloní chobot nebo hadice táhnoucí se z mraku až k vodní hladině. První známkou vodní smrště je většinou válcovité nebo trychtýřovité vydutí na spodní straně mraku, které se pomalu protahuje směrem dolů. Ještě než dosáhne hadice z mraku na hladinu, vytrhne předbíhající vzdušný vír z moře rozprášenou pěnu.
Na Středozemním moři dosahuje průměr víru na hladině až 100 m. Rotující masy vzduchu mohou dosahovat uvnitř a na kraji víru rychlosti přes 200 km/h. Na vnějším okraji smrště proudí vzduch směrem nahoru, může zvedat vodní pěnu až do výše 100 m. K ohrožení života dochází uvnitř a na okraji víru. Už v malé vzdálenosti od vodní smrště je většinou bezvětří nebo jen slabý vítr.
Vodní smrště vznikají na Středozemním moři zpravidla bezprostředně po přechodu studené fronty, tedy tam, kde se poměrně suchý studený vzduch střetává s vlhkým teplým vzduchem a kde v důsledku toho dochází v atmosféře k labilnímu rozvrstvení vzduchu. Tento proces se projevuje rychlým vznikem bouřkových mraků. Jestli se z toho vyvine vodní smršť, záleží ale ještě na dalších, z části neznámých okolnostech. Důležitým faktorem je v každém případě teplotní rozdíl mezi vodou a studeným vzduchem. Čím větší je tento rozdíl, tím větší je pravděpodobnost vzniku vodní smrště. Povětrnostní situace se podobá situaci, popsané v odstavci „Garbin“.
Na Jadranu jsou vodní smrště velmi vzácným jevem. Vyskytují se hlavně od půlky července do konce října. Těžiště oblasti jejich výskytu se nachází u vnějších Kvarnerských ostrovů a u západního pobřeží Istrie. Více na jih se vykytují málokdy. Trvají od 30 vteřin do 15 minut. Včas zpozorované vodní smršti se dá vyhnout odplutím kolmo od směru jejího tahu. Při tom je třeba si všímat, že:
- vodní smrště postupují s mraky, rychlost jejich pohybu je 8 –20 uzlů
- jejich dráha – často od jihu k severu – závisí na směru větru ve výšce, který se může od směru větru
při povrchu země či moře lišit - v blízkosti pobřeží se vodní smrště v závěrečné fázi často odchylují směrem k pevnině