Toskánsko je dost možná nejidyličtější jachtařskou oblastí vůbec a jejím středobodem je jednoznačně ostrov Elba. Kotvit tu budete v krásných zátokách, vykoupete se u zářivě bílých písečných pláží a na večer se uchýlíte třeba do malebného starobylého přístavu, jakým je například středověké Portoferraio.
Když se starořecká bohyně lásky a krásy zrodila z mořské pěny, vypadlo jí z čelenky sedm drahých kamenů a vznikly tak podmanivě charismatické ostrovy Gorgona, Capraia, Napoleonova Elba, Pianosa, románové Montecristo, strmé Giglio a Giannutri. Až na Pianosu a Giannutri jsou všechny hornaté a strmě stoupající směrem vzhůru, proto je v jejich blízkosti obvykle značná hloubka. V přímém kontrastu k nim stojí rovinaté a úrodné italské pobřeží s pouhými několika vyvýšeninami, které z dálky vypadají jako samostatné ostrovy. V létě se jedná o velmi oblíbený jachtařský revír, proto zde může být poměrně rušno. Při přeplavbě mezi pevninou a Korsikou vám přijde skupina ostrovů vhod, můžete si u nich udělat příjemnou zastávku a dočerpat síly. Je ale velká pravděpodobnost, že díky prudkému šarmu těchto ostrovů zůstanete v oblasti déle, než jste původně zamýšleli.
Toskánsko je dost možná nejidyličtější jachtařskou oblastí vůbec a jejím středobodem je jednoznačně ostrov Elba. Toskánské ostrovy a obzvláště Elba jsou ideální základnou pro přeplavby na Korsiku nebo Sardinii, a také k prozkoumání Ligurského a Toskánského pobřeží. Konkrétní trasu je dobré si zorganizovat podle převažujícího větru v daném období. Jachtařská infrastruktura je tu výborná s mnoha marinami a sídly charterových společností, starobylými přístavy, bójkovými poli i chráněnými zátokami. Oproti Chorvatsku je zde ale marin přece jen méně a jsou silněji zpoplatněné. Přístavy bývají kvůli trajektové dopravě i všeobecnému turismu velmi rušné, proto je potřeba přijet zavčas, případně si udělat dopředu rezervaci.
Nejlepší období pro plavbu je květen a začátek června, kdy vše kvete a ostrovy přpomínají voňavou botanickou zahradu. Když se blížíte k ostrovu, hlavně v noci, tak z dálky cítíte jeho podmanivou vůni. Na podzim je nejlepší čas od poloviny září do poloviny října. Počasí je velmi poklidné se slabým větrem, moře je teplé, přístavy a restaurace jsou již za mimosezónní ceny a turistů je málo.
V létě nejčastěji v toskánské oblasti fouká ze směrů W – NW, tento vítr ale zřídkakdy dosahuje síly vichru. V oblasti Capraie, Elby a pevniny zažijete často SE větry, které se střídají s častými obdobími klidu. V noci obvykle fouká lehký W nebo SW vítr. Pokud se severním směrem rozpohybuje Benátským zálivem tlaková níže, objeví se poměrně silný, SW vítr, zvaný libeccio. Na jaře a na podzim se v teritoriu objevují časté bouřkové přeháňky kolem ostrovů, poznáte je snadno podle nepravidelné tmavé mrakové linie a obvykle netrvají příliš dlouho.
Dne 3. května 1814 v 18:00 místního času přistála britská fregata Undaunted v elbském přístavu Portoferraio a vezla vskutku vzácný náklad. Císař Napoleon byl na tento malý ostrov ležící pouhých deset mil od pevniny vypovězen na základě dohody z Fontainbleau a měl tu ve vyhnanství strávit zbytek svého, do té doby bouřlivého, života. A půvabnější vězení si jen těžko mohl vybrat. Na Elbě a v okolí je totiž na malé ploše nakumulováno ohromné množství atraktivity, zvláště pokud, tak jako sám Napoleon, disponujete plachetnicí. Její břehy jsou protkány krásnými zátokami, kterých je tu tolik, že je snadné „opatřit“ si vlastní noční nebo obědové kotviště. Na jejich konci téměř vždy naleznete nádhernou pláž, tvořenou sněhobílým pískem nebo příjemně masírujícími oblázky. Moře v okolí elbských břehů má pronikavě tyrkysovou a smaragdovou barvu a přímo vybízí k ponoru, takže bude při kotvení opravdu těžké udržet posádku ještě chvíli na palubě. Opravdovým rájem je Elba pro potápěče. Ponor k vraku Elviscot na jihu ostrova patří k naprosto unikátním zážitkům. Pokud obeplouváte Elbu dokola, anebo podnikáte přeplavbu na Korsiku, chvíli pověnujte pozornost mysu Capo San Andrea na severovýchodě ostrova, které je unikátní svými útesy a nedotčenou přírodou.
Portoferraio - hlavní město Elby
Porto Ferraio je hlavním městem Elby, a také jedním z nejstarších. Jeho atmosféra je utvářena úzkými, do kopce vedoucími uličkami, které přehrazují šňůry s voňavým čerstvě vypraným prádlem. V dávné minulosti jej svým dlouhodobým pobytem poctili Liguřané, Etruskové a Řekové a později Římané, kteří z něj udělali Fabricii. Přes záliv naproti města u zátoky Begnaia se nachází místo zvané La Grotta, kde jsou k vidění pozůstatky římské vily s terasami a bazénem. Na současnou podobu města měl velký vliv rod Medicejů, Cosimo Medici zde zahájil roku 1548 rozsáhlé opevňovací práce. V samotném poloostrovním přístavu Portoferrario je toho k vidění mnohé. Kromě krásného města se starými uličkami v kopci si nesmíte nechat ujít Napoleonovu residenci Villa dei Mulini s krásnou zahradou a výhledem na ostrov Capraia, které se nachází v nejvyšších částech města mezi pevnostmi Stella a Fort Falcone. Velmi důležitou stopou po Napoleonovi je jeho letní sídlo ve vile San Martino, které najdete asi 6 km směrem na Marinu Marciana a nyní je přetvořena na uměleckou galerii Demidoff. Z dalších památek stojí za pozornost kostel Reverenda Misericordia a kostel Svatého Štěpána alle Trane, pevnost Altura Etrusca del Castiglione nebo nádherná botanická zahrada v Ottone z roku 1910, kde si všemožné palmy a další rostliny přivykaly na středomořské klima. V San Giovanni nedaleko od města nemůžeme než doporučit pobyt v příjemných termálních lázních. V blízkosti přístavu se nachází překrásná pláž Spiaggia le Viste, a dále na západ čekají oblázkové a skalnaté zálivy Le Ghiaie. V podvečer si udělejte procházku na zdi městské citadely a pokochejte se magickým západem slunce a mořem hrajícím krásnými barvami od tekutě červené po sépiovou. Těžko říct, proč z Elby Napoleon vlastně utekl.
Na ulici Via Francesco Guarrazzi 60 poblíž přístavu najdete útulnou trattorii, která je hojně navštěvována místními, což je vždy dobré znamení. Dáte si zde čerstvé mořské plody, grilované ryby a veliké pizzy. Je dobré si rezervovat stůl.
Pokud se rozhodnete zakotvit na noc v Portoferraiu, raději tak učiňte před 17. hodinou, marina se totiž hlavně přes léto velmi rychle plní. Kotvit se dá zádí v NW nebo SE části přístavu, první jmenované nábřeží ale lemuje rušnou ulici a silnici a je velmi hlučné. Pro pobyt přes noc je lepší pravá strana přístavního bazénu, z levé strany je to zase blíž k prohlídce města. Pokud do mariny zavítáte přes denm ideálně dopoledne, stání na 4 hodiny budete mít zdarma. Sprchy a záchody najdete v budově městského úřadu zhruba 300 metrů od stání, cena je přibližně 4 eura. Při vplouvání vám pracovník mariny ukáže, kam přistát. V okolí přístavu najdete spoustu restaurací, a také zde nejlevněji nakoupíte. Dobré pořízení proviantu má i Edilnautica marina jihozápadně od Portoferraia, kde je poblíž obchod Coop. Tam nakoupíte vše potřebné, včetně krásných limetek pro výrobu lodních míchaných drinků. Při vplouvání dejte pozor na velké množství trajektů.
Pokud v sobotu odpoledne vyplouváte z Portoferraia a chcete najít pěknou zátoku s příjemným koupáním, nasměrujte svoji loď přes záliv do zátoky Bagnaia, která se rozprostírá pod zříceninami hradu Volterraio. Jen dejte pozor, při severozápadním cípu zátoky je vjezd zakázán. Najdete tu množství trvalých mooringů a slušnou ochranu proti větru, pokud zrovna nefouká W nebo NW. Na břehu se nachází restaurace. Jeden a půl míle severně se schovávají dvě zátočinky Nisporto a Nisportino s pěknými plážemi. V jižnějším Nisportu je pizzerie.
Moudrý námořník alespoň na chvíli zakotví v charismatickém přístavním městečku Marciana Marina, které své námořníky zdraví charakteristickou saracénskou věží. A právě odtud vede stezka na nejvyšší horu ostrova, Monte Capanne s výhledem do okolí tak impozantním, že si člověk na malou chvíli připadá jako sám Napoleon. Cestu dolů si zpříjemněte jízdou lanovkou, a zbytek cesty do mariny můžete dojet autobusem, která je taktéž opravdovým zážitkem, lokální řidiči mají totiž trasu najetou na milimetry a příliš se s řízením nemažou. Tento výlet se dá absolvovat i z Marina di Campo na jihu ostrova.
Záliv Biodola spolu s vrcholky Serrone delle Cime, Capannone a Colle Pecorata nádherný přírodní amfiteátr, na jehož úpatí se táhne 600 m dlouhá písečná pláž se smaragdově zeleným mořem. Zakotvíte zde v 6 - 8 metrech mimo koupací oblast, a na břehu se můžete uchýlit do některé z restaurací nebo barů, případně si zde nakoupit potřebné potraviny. V zálivu se také nachází menší pláž Scagliery. Záliv Biadola najdete 5 mil východně od Portoferraia.
Zálivem Golfo di Campo jako amfiteátr obepíná atraktivní a velmi živé letovisko Marina di Campo. Její přístav vás přivítá s typickou pisánskou ostražitostí, zhmotněnou ve středověkou saracénskou věž. Přístav i městečko se tváří nenápadně, ale mají své velké kouzlo, především mimo sezónu. Pokud vstanete opravdu brzy ráno a ujdete pár kroků od lodi, potkáte se s vracejícími se rybáři, od kterých si můžete koupit jejich čerstvé úlovky - mořské okouny, makrely, pražmy, mečouny, tuňáky a všemožné dary moře, a (možná nepříjemně) překvapit lodní kuchařky.
Pokud chcete svým polovičkám dopřát romantický večer s výborným jídlem, zajděte si do této trattorie nedoleka centra. Usazeni budete ve venkovské jídelně nebo romantické zelené zahradě, a k jídlu vám budou servírovány domácí těstoviny a čerstvé rybí pokrmy.
Zbytek města byl bohužel silně poškozen při invazi francouzských jednotek v roce 1944, a jeho obnova byla tak důkladná, že z původní architektury toho moc nezbylo. I tak tu ale najdete spoustu hezkých zákoutí, barevných středomořských domků a zajímavých míst. Na své by si tu ale mohli přijít námořnice, které zde najdou mnoho módních butiků, obchůdků se šperky i s oblečením, kde se dají i za rozumné peníze koupit třeba pěkné letní šaty. Centrum také nabízí mnoho obchůdků s přírodní kosmetikou, například z lázní San Giovanni u Portoferraia.
Ztuhlost svalů z dlouhé plavby ze sebe můžete setřást pří nádherné 6 km procházce, při které vystoupáte na 227 m vysokou horu Monte Castello. Kromě impozantního rozhledu na zálivy Procchio a Golfo di Campi na opačných pólech ostrova zde na vrcholu spatříte zbytky etruského osídlení. Pod římskými dlažebními kameny tu archeologové objevili zuhelnatělé ruiny etruského města, které se zřejmě neúspěšně bránilo vpádu nájezdníků.
Přímo v Marina di Campo určitě nesmíte vynechat nádherné podmořské akvárium. Ve městě najdete také letiště a největší písečnou pláž na ostrově, která bývá ještě začátkem června poloprázdná. Jachtaří mladšího data narození určitě ocení největší a nejstarší diskotéku ve městě Tinello na ulici La Casina, kde se obvykle tančí až do rána. Pokud minete první linii čistě turistických restauračních zařízení, natrefíte na hospůdky, trattorie a takeawaye, kam se za rozumné peníze a kvalitně chodí najíst místní. V takové restauraci není problém dát si jídlo za 10 eur, dobrá pizza z takeaway vyjde na zhruba 7,50. Najdete zde také až přakvapující množství lákavých gelaterií a jogurterií.
Zátoka di Campo umožňuje kotvení, které ale při silnějších jižních větrech nelze doporučit. Najdete tu také červené bóje, nepropadněte ale iluzi, že se jedná o bóje kotevní, pouze označují linii pláže. Pokud se vydáte motorákem na břeh, použijte koridor vyznačený bílými bojemi NW od přístavu. Přístav samotný je zdarma (alespoň začátkem června 2016 byl), jen zde platí sytém „přivez si svou vlastní kotvu“. Místní harbourmaster doporučuje spustit 30 až 40 metrů kotvy. Obzvláště při silných jižních větrech není dobré kotvit na kraji na východě mola u červeného majáku, příboj s lodí značně hází a může dojít ke kontaktu stěžňů. V tom případě je výhodné udělat mezi loděmi větší rozestupy, případně se přítáhnout nebo vzdálit od břehu, podle možností.
Tato zátoka je natolik krásná, že se dostala do naší hitparády TOP 10 míst k navštívení. Je poměrně malá, s písečným dnem a kotva drží výborně. Kotvíte zde na zhruba 10 metrech. Jelikož jde o zátoku velmi žádanou, vyplatí se přijet sem brzy. Na břehu se nachází bary a restaurace, a také půjčovny sportovního vybavení. Nedoleko odsud se nachází nádherný a velice mělký ponor k vraku lodi Elviscot.
Lacona je krásná, hluboká zátoka s písečným dnem, kde perfektně drží kotva i v silném větru až 25 uzlů. Jako v mnoha italských zátokách, i zde může být přes den poměrně rušno, v pozdním odpoledni se ale vyprázdní a vy si budete moci užít klidu a příjemného koupání u nádherné písečné pláže. Nevýhodami jsou omezená ochrana proji S větru a vlnám. Dobré stání je v severovýchodním rohu vedle plaveckých bójí, hloubka mezi 3 a 7 metry. Pěkné kotvení a koupání je u pláží na východě zátoky, které nejsou tolik frekventované a příležitostně je využívají nudisti.
Když někdo v poválečném období prohlásil, že byl na návštěvě v Porto Longone, bez nadsázky to znamenalo, že si odpykal trest v místním nechvalně proslulém vězení. Když se poté ambiciózní manažeři rozhodovali, jak město u blankytného zálivu pokřtí, volba padla přiléhavě na Porto Azzurro.
Zakotvěte jižné od přístavu, na lodi nechte jednoho schopného člena posádky a na průzkum toho krásného města se vydejte dinghym. Příjemně vás překvapí už krásné přístavní náměstí, bezesporu nejkrásnější na Elbě. V jeho zadním levém rohu, na konci první uličky vlevo, se nachází zhmotněný ráj žen v podobě unikátní dílny na zpracování kamenů s obchodem. Zde se můžete probrat desítkami mistrně zhotovených prstýnků, náramků a náhrdelníků. Elbané umí s kamenem opravdová kouzla. Prodejnu poznáte podle historického důlního vozíku s naaranžovanými kameny před vchodem.
Pokud se hodláte v městečku zdržet a máte chuť podniknout malou pouť, navštivte Madonnu di Monserrat nejkrásnější elbskou památku po Španělech. Někdejšího španělského guvernéra Ponse y Leona přepadl takový stesk po Katalánsku, že dal na konci divoce romantického údolí postavit miniaturní kopii slavného katalánského kláštera Monserrat. Asi kilometr za Porto Azzurro na silnici směr Rio nell‘ Elba odbočíte doleva.
Zajímavá je i samotná citadela z roku 1604. která byla v roce 1858 přeměněna na zmiňované vězení. Najdete ji na kopci východně od přístavu.
Zátoku Barbarossa najdete na východ od citadely asi míli nad Porto Azzurem. Je to velice příjemná, i když malá zátoka, proto se sem vyplatí přijet brzy. Kotví se přibližně ve 13 metrech na písečném dně, kde je ale bohužel kvůli mooringům a molům poměrně málo místa. Nabízí velmi dobrou ochranu proti severním větrům, při převládajícím SE větru ale přitahuje silné vlnění.
Pokud máte chuť na neobvyklé koupání ve sladké vodě, zaplujte si lodí necelou míli po pobřeží ke sladkovodní laguně Laghetto di Terranera se sirnatou vodou. Nadchne vás nádherně smaragdově zelená barva vody, a také teplota, která už zkraje sezony dalece převyšuje teplotu moře. Lagunu ohraničují cedule, které jsou ale již bez nápisů, přesto z vlastní zkušenosti není problém lagunu kolmo přeplavat. Po svahu kousek nad ní se nachází bývalý důl Miniera di Terranera, kde již staří Římané velmi úspěšně těžili hematit, pyrit, magnetit nebo limonit. Pokud se rozhodnete porušit zákaz vstupu a k dolu se vydáte, možná ještě nějaký ten kámen naleznete. Ze staré, polorozpadlé budovy nad lagunou je navíc nádherný výhled, zakotvenou loď, zátoku i lagunu budete mít jako na dlani.
Jihovýchodní strana je vůbec velké zajímavosti. Lemuje jí velké množství starých, zrezivělých těžebních věží, plošin a trubek, které překvapivě pobřeží obohacují a dotváří mu genius loci. Nádherné jsou také stíny, které vrhají mraky na sytě zelené strmé stráně Elby, Jihozápadně od Porto Azzurra najdete pěkné, osamělé pláže ukryté mezi skalami.
Zatímco vedlejší zátoka je plná plachetnic a především motoráků z italské pevniny, na jihu ostrůvku d' Ortano můžete v klidu zakotvit a užít si toto atraktivní místo s několika odlehlými, kamenito písčitými plážemi a členitými skalkami, které dodávají místu na půvabu. Mezi ostrůvkem a pevninou je mělčina, kde si pohodlně stoupnete, a je zde pěkné šnorchlování, jen pozor na mořské ježky! Na ostrůvku mají díky relativní odlehlosti hnízda rackové a spatříte tu jejich mladé, nezdružujte se u nich ale dlouho, nebo vás napdnou jejich dospělí ochránci. Jedná se o velmi příjemnou zastákou před přeplavbou do mariny.
Tento malý přístav a ještě menší městečko si svojí reputaci dobyl především těžbou a vývozem rudy. A i když poslední těžba železa v Rio Marině skončila již v roce 1984, svoji minulost přístav zapřít nedokáže. Ať už jsou to dlažby v ulicích, fasády či kostelní věž, vše je nalíčeno rezavě červeným líčidlem. Pyrit obsahující písek byl součástí omítky domů podél platany lemované hlavní ulice, a také nízkých domků kolem strážní věže z roku 1534. Opravdu poutavé je muzeum minerálů v budově obecního úřadu, a také exkurze k bývalým dolům ve vnitrozemí. Navzdory atraktivitě láká toto přístavní městečko velmi málo turistů.
V Rio Marině zakotvěte v SE rohu přístavu, všude jsou natažené mooringy a stání poskytují slušné krytí. Pozor na silné severní a východní větry.
Pokud rádi plachtíte a relaxujete dál od davů turistů a rozpínavé komerce, ostrov Capraia si zamilujete. Její šarm je zcela nezpochybnitelný a tkví především v divoké panenské přírodě, která ničím nerušena ostrovu vládne. Jsou tu vlastně pouze dvě osídlení, malebný přístav a vesnice nad ním, kde dohromady celoročně žije pouhých 80 obyvatel. Dříve toto uspořádání chránilo místní residenty před nemilosrdnými nájezdy pirátů, dnes tato dvě půvabná místa spojuje pravidelná autobusová linka. Celý ostrov je posázen římskými cestami, antickými věžemi a romaneskními kostely. Capraia je součástí Národního parku Toskánského archipelagu, jachting je tu proto silně omezen. Kotvení a potápění u ostrova je povoleno v regulované míře pouze na východě a severovýchodě ostrova, rybolov je zde ale zakázán. Platí poučka, že kde kotví místní, můžete taky. Ale přinejhorším i s námořními Carabinieri je prý kloudná řeč. U zbylých břehů Capraie platí Zóna 1, kam jsou vjezd i veškeré aktivity zcela zakázány. Kromě úžasných túr po malebných vinicích a kamenitých svazích, které na hornatém ostrově můžete podniknout, se Capraia pyšní bohatou římskou historií, která má přesah až do současnosti, třeba v podobě působivých ruin Vily Romana na okraji vesnice nad přístavem. Jako obrana před častými útoky pirátů byla na ostrově vybudována monumentální pevnost Forte di San Giorgio, a spousta dalších staveb včetně několika strážných věží, které dodávají ostrovu patřičnou atmosféru. Mnohem později byl ostrov přetvořen na vězení, jehož pozůstatky si tu dnes můžete prohlédnout a projít. Na ostrově nejsou téměř žádné organizované pláže, což je pro nás, námořníky jedině dobře. Můžete si tak zde vybrat z mnoha opuštěných a překrásných skalnatých zátok, jako je Ansa Ceppo s písečným dnem a ideální kotevní hloubkou, nebo Il Morto s charismatickou věží při vjezdu.
Malý autobus z Porta do Castella jezdí pravidelně celé léto, první odjíždí v 10:30 od trajektu, lístek stojí 1 euro u řidiče.
Městská marina v Portu bývá velmi často plná, v takovém případě se kotví poměrně unikátním způsobem - mooringem na volné vodě. Na oranžových bójích jsou připevněná přední i zadní lana, vždy pro dvě lodě za sebou. Portýr přijede na člunu, ukáže, kam najet a postupně vám podá dvě přední a dvě zadní moringová lana, která jsou všechna upoutaná k betonovým blokům na dně. Do samotného přístavu se pak dá dojet na dinghy a použít sprchu nebo toalety. Je zde čerpací stanice, ale velmi drahá – 2,40 eur za litr v roce 2013. Zakotvit se dá případně v zátokách na sever od přístavu, nebo u přístavu naproti písečné pláži.
Na severovýchodním rohu ostrova se skrývá toto ideální obědové a koupací kotviště. Přenádherná zátoka se super průzračnou vodou.
Krásná, divoká zátoka pod Punta Civitata, která je otevřena z jihu a východu. Okolí je tvořeno strmými, roztodivně tvarovanými skalami, které charakterizují celou jižní stranu Capraie. Vyšší část amfiteátru zase pokrývá sytě zelený porost. Na úpatí zátoky se nachází malé údolí, proláklina, kam se dá vyrazit na malý výlet před obědem nebo včečeří, a kde můžete spatřit malé stádo kamzíků. Kotvíte zde na písku v 5 – 8 metrech.
Malá zátočka kousek SE pod Ceppem, je taktéž otevřena k jihu a východu. Kotví se v 10 – 14 m.
Hned jižně od Carbaciny se nachází zátočinka Lo Scoglione, pojmenovaná po skále na jižní straně. Kotví se zde ve velké hloubce, 9 – 20 metrů, dno se zde totiž zvedá velmi rychle nahoru.
Zátoku naleznete západně od Punta Zenobito, kde vám bude nápadná věž na skále. Dno je písčito – kamenité, hluboké 10 – 15 metrů.
Ostrov Giglio má svůj název podle květiny lilie, která na jaře v překrásných barvách pokrývá celou plochu ostrova. Místní přístav a městečko rozhodně stojí za návštěvu. Pitoreskní nábřeží se postupně ztrácí ve spleti uzoučkých uliček, průchodů a zdí, které jsou zdobeny cimbuřími. Na kopci nad marinou se tyčí mohutné Castello, místní hrad a pevnost, která chránila ostrov před nebezpečnými piráty. Každou hodinu sem jezdí z města autobus, energií nabitá posádka to ale zvládne hravě pěšky. Po takové procházce si opravdu užijete osvěžující koupel u jedné z mnoha krásných pláží se smaragdovou vodou, kterými ostrov překypuje. Pobřeží Giglia je opravdu členité, dlouhé 28 kilometrů, obehnané hladkými žulovými skalami a vydlážděné krásným mořským dnem, jako stvořeným pro šnorchlování. Na ostrov již pronikl turismus, místní obyvatelé se ale pečlivě starají, aby nepoškodil autentický ráz ostrova. Najdete tu tak nápisy jako „Netrhejte divoké květiny“, nebo dokonce „Nědělejte přílišný hluk“.
Giglio vešel ve všeobecnou známost ztroskotáním výletní lodi Costa Concordia v roce 2012, která najela na skály poblíž Cala Canelle a nasedla na dno v těsné blízkosti Porto Giglio. I přes urputnou snahu místních obyvatel, kteří se zapojili do záchranných prací, si tato námořní tragédie vyžádala životy 32 lidí. Několik důstojníků včetně kapitána bylo obviněno ze zabití, kapitán Paulo Schettino byl 11. ledna 2015 odsouzen k 16 letům a jednoho měsíce vězení, 10 let za zabití, 5 let za způsobení ztroskotání lodi a 1 rok za opuštění svých pasažérů. Vrak lodi byl v roce 2014 odtažen do Janova k sešrotování.
Sem se vejde 150 lodí, většina mist pro návštěvníky se nachází u větrolamu. Kotví se klasicky zádí k molu, u většiny stání jsou natažené mooringy, u zbytku nutno použít vlastní kotvu. Jachty s ponorem od 2 metrů jsou prý údajně posílány na kotvu před přístav – buď severně nebo jižně u Cala Canelle. Přístav je dobře chráněný, snad jen N a NE vítr vytváří mírné vzdouvání. V roce 2012 tu nebyly záchody ani sprchy, je tu však benzinová pumpa, restaurace i obchody.
Gorgona je nejsevernější ostrov Toskánska, velmi kopcovitý, s vrcholem 255 metrů nad mořem. Ostrov je Národním parkem a přistání je zde zakázáno, s vyjímkou malého přístavu Cala dello Scalo na východě ostrova. Toto ospalé rybářské městečko je ukryto mezi útesy a uchovává jedinou pláž na ostrově. Celou zátoku přehlíží Torre Nuova, vybudována v 17. století toskánským hrabětem. Rybářskou vesnici nad pláží nyní obývají vězňové místní vězeňské kolonie a potomci původních osadníků. Z pláže vede nedlážděná cesta k osadě na vrcholku průsmyku mezi dvěma nejvyššími body ostrova, Punta Gorgona a Punta Zirri. Na opačné straně průsmyku se nachází stará vež Torre Vecchia, vybudována ve 12. století Pisánci jako strážní věž proti pirátům. Většina obyvatel ale bydlí na příkrých východních svazích, kde bylo postaveno i množství klášterů a dalších budov. Administrativu celého ostrova řídí veznice. Vězňové na ostrově pracují v zemědělství, chovu zvířat i turismu, a žijí tu ve slušných podmínkách v poměrně velkých celách, s místnostmi pro skupinové aktivity a pěkným fotbalových hřištěm. Na ostrově se vyskytuje mnoho vzácných rostlin.
Isola Giannutri je divoký a krásný ostrov, ležící na samém jižním okraji toskánského archipelagu. Oproti ostatním ostrovům je poměrně nízký, nejvyšší bod měří 93 metrů. Rozhodně stojí za to strávit tu den a ostrov si prochodit. Jelikož se jedná o Národní park, plavba je tu silně omezená. Úplně zakázáno je kotvení i plavba na celém jihu ostrova, severovýchodě a severozápadě. Zcela přístupná je naopak východní strana ostrova, kde se nachází několik příjemných a slušně chráněných kotvišť. Donedávna byl ostrov téměř neobydlený, vilky a další stavby se ale začínají objevovat v zátoce Spalmatio.
Zátoka na východním pobřeží, která nabízí dobré krytí, kromě silného větru ze směrů SE a E. Zakotvěte tam, kde to bude možné, jen nesmíte blokovat místní trajekt. Hloubka je 5 - 8 metrů. Pokud ale disponujete lodí do 12 metrů, můžete použít natažená mooringová lana na jihu zátoky. Na břehu se nachází letní vesnice s hotelem a restaurací, a po cestě směrem na Cala Maestra narazíte na ruiny starořímské vily, kde se v létě pořádají prohlídky s průvodcem.
Malý fjord na západě ostrova. Malé mole je obvykle obsazené, proto jachtaři musí zakotvit poblíž a natáhnout lano na pevninu. Dno je písečno - skalnaté, a kotva tak ne vždy dobře drží. Přímo na sever o zátoky příjemnou procházkou objevíte zmíněnou římskou vilu, která údajně patřila matce císaře Nera. Na břehu je restaurace.
Ostrov Montecristo se svým konickým tvarem o vrcholu 648 metrů vysokém dominuje horizontu. Na věhlasu mu dodal Alexander Dumas, který sem situoval část svého slavného románu Hrabě Montecristo z 19. století. Jeho ozvěny jsou na ostrově stále cítit, loď HM Denham nahlásila, že se na ostrově vyskutuje několik individuí, včetně jednoho excentrického Angličana, který se do podoby slavného hraběte stylizoval a žil na ostrově na konci minulého století. Pro nás je důležité, že je ostrov Národním parkem a přistání a plavba pod 1000 m od ostrova jsou přísně zakázány. Ostrov je prý plný jedovatých zmijí.
Nabídka lodí v Itálii:
Toskánskou gastronomii podepírají tři hlavní pilíře, bez kterých se tu ani neškrtne pod sporákem. Jsou to olivový olej, víno a chléb, se kterými místní venkované dovedou vykouzlit zázraky. Toskánská kuchyně je totiž především kuchyní vesnickou, kde se využívá to, co se pase nebo roste poblíž, a žádný kousek potraviny nepřijde nazmar. Vyhlášenými pochoutkami tak jsou cibreo - dušené kuřecí ledvinky, játra, srdíčka a kohoutí hřebínky, nebo colle ripieno, tedy nadívaný kuřecí krk. Pokud chcete ochutnat nejlepší rybu svého života, udělejte si po cestě do přístavu nebo zpět zastávku centru Livorna a ochutnejte rybí cacciucco, kde každé „c“ stojí za jeden druh použité ryby. Je to dušená směs pěti druhů ryb, připravená s rajskými jablíčky a paprikou, obložená topinkami. Elba v kulinářském řemesle za pevninským Toskánskem mírně zaostává, dohání to ale dokonalým vínem. K plodům moře si objednejte slámově žluté Procanino, zlatavě žluté Ansonico k rybě a rubínově rudé Sangioveto popíjejte k tradiční zvěřině.
Pokud do jedné z marin pojedete přes Pisu, nebo zde přistává vaše letadlo, udělejte vašemu cestou znavenému tělu službu a stavte se na oběd do Biosterie, kde jsou veškerá jídla připravena ze sezónních a čistě bio potravin. Skvělý je třeba jejich králík s hořčičnou omáčkou, nebo rizoto s kadeřavou kapustou. Nabízí tu i levná polední menu.
Pětisettunová nákladní loď Elviscot měla roku 1982 namířeno z Neapole směr Marsiglia, špatné počasí ale ztížilo navigaci a plavidlo narazilo do útesu Ogliera. Plavidlo bylo později potopeno na písčité mořské dno a nyní je z něj jeden z nejkrásnějších ponorů v Itálii. Na zádi se nachází dva průniky, kterými se dostanete až na můstek, odkud se vám zjeví spektakulární pohled na denní světlo, které do lodi proniká. Vrak se nachází v hloubce 12 - 13 metrů a jeho nástavba je pouhé 2 metry pod hladinou. I nepříliš zkušený šnorhchlař se potopí dovnitř do vraku.
Tento výtečný, víceúrovňový ponor začíná v mělké hloubce a táhne se až do 50 metrů. Cestou uvidíte pestrobarevné stěny plné průrev a prasklin, které překypují životem. Nejkrásnější pohled se vám naskytne ve zrhuba 18 - 25 metrech, včetně hejn kaniců a různých malých rybek.
Tato od roku 1971 mořská rezervace se nachází pouhých pár minut plavby od hlavního elbského přístavu. Tento ponor nabízí úžasnou biodiversitu a je skvělý pro podmořské fotografy. Ryby jsou tu totiž veliké a nebojí se potápěčů, takže vám necuknou ze záběru. Rozhlížejte se po kanicích, murénách, rejnocích, pelamidách, mořských úhořích, a také po velkých krabech a humrech.
Pokud se rozhodnete jet autem, máte dvě možnosti. Čechům, potažmo Pražanům se vyplatí zvolit trasu přes Mnichov a Brenner do Trenta. Pokud pojedete z Brna a okolí, je výhodné jet přes Vídeň, Villach, Tarvisio a dále dle potřeby. Trasy jsou na kilometry zhruba stejně dlouhé.
Rakouské dálniční známky (Vignette) lze zakoupit jako desetidenní, dvouměšíční nebo roční. Desetidenní známka stojí necelých 9 €. Kromě dálniční známky budete muset zaplatit za průjezd zvláštních úseků. Jednosměrný průjezd mezi Tauernskými tunely mezi Salzburgem a Villachem (A10 Tauern Katschberg) vyjde na 11 €. Zvolíte-li trasu přes Plzeň - Mnichov - Innsbruck za průjezd A13 Brenner zaplatíte 9 €.
S dalšími poplatky se setkáte v samotné Itálii, kde se na dálnicích platí mýtné. Kolik zaplatíte, se odvíjí podle počtu ujetých km na dané části dálnice. Platit lze jak hotovostí, tak kartou.
Například za 550 km úsek z Tarvisia do toskánského Livorna zaplatíte 43,40 €. Na mnoha místech je ale na výběr placená dálnice a dálnice zdarma, například právě na trase Florencie - Livorno. Celková trasa Praha - Livorno je dlouhá zhruba 1 100 km a ujet byste jí měli za přibližně 11 hodin.
Přímé lety do Toskánska létají do Pisy a Mariny di Campo na Elbě. Let z Prahy do Pisy trvá okolo 2 hodiny 20 minut. Cena se pohybuje v rozmezí od 2 - 6 tisíc Kč v závislosti na letecké společnosti a termínu.
